Alexander Tomský

„Dost mě zneužívali ti Angličané, oni totiž měli ohromný konflikt v šedesátých a v sedmdesátých letech s odbory. Tudíž s dělníky, kteří byli většinou ještě tenkrát v odborech, pak ty odbory Thatcherová zlikvidovala. Ale do té doby bylo ještě daleko. A já jsem byl jakási spojka mezi tím managementem, který mluvil úplně jinou angličtinou než ti dole. Ta komunikace mezi těmi dvěma vrstvami byla zoufalá a já jsem byl pro ně taková výhodná spojka, jsem chodil a naučil jsem se cockney, městský argot, ten žargon od těch lidí. A byl jsem pro ně jako cizinec přijatelnější než nějaký mladý kluk s kravatou, který by byl Angličan a pracoval tam nahoře u těch pánů. To byl tam vyloženě třídní antagonismus v těch šedesátých a sedmdesátých letech, který pak vyústil v tu tragédii, že se začalo hroutit celé anglické hospodářství. Bylo znárodňované socialistickými vládami, a pak přišla Thatcherová, která to otočila na druhou stranu.“

„To byla velice mezinárodní společnost, jedna moje kolegyně byla Lotyška, byli tam Rusové, různí Američani. A on byl nadšen, že umím ještě polsky, totiž právě byl zvolen papežem Polák, on ani neměl oddělení na Polsko. Takže Československo já jsem měl, Maďarsko a Polsko, a za rok nebo za dva už jsem byl jako vedoucí středoevropského oddělení. A celý ústav, který se financoval soukromě, z milodarů, šel strašně nahoru právě tím Polskem. Takže já jsem se stal velmi klíčovým autorem, vystupoval jsem v BBC a potom už také kvůli tomu i v televizi. Začala ta takzvaná východní Evropa, čili naše střední Evropa začala být šíleně zajímavá, nejenom pro ty sovětology, ale i pro běžná média, samozřejmě.“