Marta Tothová

* 1934

  • „Já jsem to nevnímala, nevěděla jsem, co se děje. Co a proč? Pořád říkali stávka, stávka, a já nevěděla, co to stávka je! To slovo jsem nikdy neslyšela. Pustili nás ze školy, měli jsme volno a šli domů. Tím to pro mě skončilo. Akorát vlastně jedna taková perlička. Jak se konaly volby v roce 1948, tak byly dvě možnosti – komunistická strana a potom bílý lístek, aby nebyl jen tak jeden. A v té naší vesnici, nevím kolik procent, ale strašně moc bylo bílých lístků. Tak vím, že mi ve škole nadávali do kolaborantů.“ (Poznámka: Jednalo se o volby do Národního shromáždění konané 30. května 1948. Jednotná kandidátní listina Národní fronty byla plně pod kontrolou komunistické strany.)

  • „Vyložili nás na nádraží. Pamatuji si, jak nás vzali na oběd. Poprvé jsem jedla knedlíky, říkala jsem si: ‚Co to je za bílou nedopečenou housku?‘ Ale jak jsme byli vyhládlí, tak to bylo strašně dobrý. Nevím, jestli to byla svíčková, ale bylo to strašně dobrý. Potom nás Němci odvezli na vozech do Služetína. Tam jsme bydleli ve škole, bylo nás několik rodin. Němci nám nosili potraviny a maminky vařily. Byli jsme tam několik dní. Tatínkové chodili po vesnicích a vyhledávali si hospodářství, ale to tu ještě všude byli Němci. Náš tatínek byl v Jankovicích a ještě v několika vsích a pak přišel do Rankovic a tam se mu to velice líbilo, i těm ostatním z Polska se ta ves líbila. Ten statek, který se mu zalíbil, také dostal, a tak jsme se tam nastěhovali.“

  • „Pak začaly řádit polské bandy. Dvakrát nás okradly, vždycky chodily v noci. Když k nám přišly podruhé, tak se naši rozhodli, že Polsko opustíme. Oni mi vysypali učení z tašky a sebrali mi ji, protože byla kožená. Měla jsem ji ještě po sestře, která začala chodit do školy před válkou. Potom jsem říkala: Já už do té školy nepůjdu, když nemám tašku, zůstanu doma… Sebrali, co se jim hodilo, oblečení, povlečení, látky, kdo měl, nebo když měl někdo pěkný kožich, co se jim hodilo… Lidé to nahlásili a pak to přišli ti samí vyšetřovat, lidé je poznali, byli to jedni a titíž ve dne a v noci převlečení.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Teplá, 17.02.2015

    (audio)
    délka: 01:33:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Poláci chtěli svou zem po válce očistit, a tak jsme odešli. A teď mám jenom zbožné přání, aby lidé nemuseli stále utíkat

Tothová Marta Ignácov.jpg (historic)
Marta Tothová
zdroj: archiv Ivany Tothové, současné foto Jakub Anderle

Adolfu a Amélii Pospíšilovým se 27. února 1934 narodila druhá dcera Marta. Rodina bydlela v obci Ignaców u Zelówa v Polsku. V oblasti žilo polské, české, německé a židovské obyvatelstvo. Češi tvořili víceméně uzavřenou komunitu evangelického vyznání. Rodina musela po obsazení Polska odvádět výtěžky ze svého malého hospodářství. Školy zůstaly otevřené pouze pro německé děti a Čechy, kteří se přihlásili k německé státní příslušnosti. Počátkem roku 1945 německé obyvatelstvo prchalo před přicházející Rudou armádou. Po jejím odchodu se všichni Češi začali setkávat s nenávistí Poláků. Děti byly načas vyloučeny z vyučování a začala se množit přepadení. Pospíšilovi se po druhé noční loupeži rozhodli pro odchod do Československa. Pouze s peřinami se dostali s pamětnicí a jejími třemi sourozenci nákladním vlakem plným českých rodin do Katovic. Nějaký čas zůstali u příbuzných v Liberci a poté je odvezli do Teplé u Mariánských Lázní. Místní Němci je museli živit a příchozí si mohli vybrat, kde chtějí bydlet. Pospíšilovi se nastěhovali na statek Richarda Heidela v Rankovicích. Bydleli společně několik měsíců. Po vysídlení německého obyvatelstva jim zůstalo velké a moderně vybavené hospodářství. V roce 1948 dostali dosídlení polští Češi, kteří zabydleli většinu usedlostí v Rankovicích, na výběr, zda založí Státní statek, nebo Jednotné zemědělské družstvo. Špatné hospodaření založeného statku, do jehož vlastnictví připadl veškerý nemovitý majetek, vybavení hospodářství a dobytek, donutilo většinu lidí k odchodu, neuživili se. V té době již pamětnice pracovala jako zdravotní sestra na chirurgickém oddělení v sokolovské nemocnici, kam dostala umístěnku po studiu zdravotnické školy.