Vladimír Trojánek

* 1958

  • „Strýc mé matky se jmenoval Wolfgang Fleck. Byl to legionář, který měl tu čest, že byli pouze tři lidé, kteří ve Vladivostoku sháněli kapacity zpátečních lodí, protože nebyly lodě tehdy. A to vedl Václav Girza, později důležitý diplomat, a ještě dva lidé. A jeden z nich byl tenhle Wolfgang Fleck, který uměl jazyky. A samozřejmě, když se vrátil, tak zaplavoval tu rodinu pohledem na to Rusko jaké je. Takže to byl jeden zdroj od mé matky, kdy od mládí mi to vštěpovali, o koncentrácích a o všem. A druhá věc, která platila obecně pro celou Moravu, je, že tu Moravu osvobozovala Malinovského armáda a v čele té armády v prvním sledu šli kriminálníci puštění ze Sibiře, kteří se chovali tak, jak se chovali, takže tam měli povoleno krást a násilnit. A teprve když si někdo stěžoval, tak ten důstojník, co je měl na starosti, je zastřelil, ten se s nimi vůbec nepáral. Takže tam zazněla věta mého strýce, což je také důležitá postava, k té bych pak něco chtěl říci, to je zase bratr mého otce a ten vždy říkal, že okupaci by ve Žďáře ještě jednu přežili, ale osvobození už ne.“

  • „Takže bylo domluvené, že v obci Milovy, což je u Žďáru támhle kousek, bude taková akce, tomu se říká na Moravě svíce, a že tam si tedy uděláme takové veselí. Takže tam bylo asi pozvaných 50 lidí a my jsme tam jeli s tím bratrem Homolky Víti, s tím Pavlem, to zařizovat, ještě nás jelo deset. A teď jsme přijeli do té hospody a tam bylo napsáno, že je z technických důvodů zavřeno. Když to bylo domluvené všechno. Takže jsme se spojili tam s tím a on nám řekl: 'Tady přijeli z Restaurací a jídelen, je to zakázané.' A protože jsme věděli, že tam přijede dost lidí, takže ten jeden člověk tam měl známého na polesí, kamaráda, který tam měl hájenku, takže tam budeme u něj. Pak se tam pár lidí dostalo a pak jsme už nějak odpoledne zjistili, prostě obecně abych to řekl, někdo někde něco řekl a StB se domnívala, že je tam sjezd chartistů. Takže pět okresů mělo pohotovost, přijela speciálka na to z Brna s nějakým speciálním vozem odposlouchávacím. Kdo měl dlouhé vlasy na všech nádražích, tak byl zatčený, Homolku odvezli do Ostravy, tam ho vyhodili ven, ať se vrátí, jak chce. Toho kamaráda, co pořádal tu svatbu, ten byl asi 15 hodin na výslechu a nás tam zůstalo takových asi 15. A večer tam přijel zátah policie s pomocníky VB, což bylo daleko úplně nejhorší, co mohlo být, a já jsem tam zrovna sekal dřevo. A to je taková věc, o které – já už si to fakt nepamatuju. No prostě jsem tam někde vyběhl s tou sekerou a oni mně z toho udělali útok na veřejného činitele.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 20.06.2022

    (audio)
    délka: 01:55:38
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Byl jsem vychován v tom, že se něco jiného říká doma a něco jiného venku

Vladimír Trojánek v roce 2022
Vladimír Trojánek v roce 2022
zdroj: Post Bellum

Vladimír Trojánek se narodil 7. března 1958 v Novém Městě na Moravě, vyrůstal ale ve Žďáru nad Sázavou. Dědeček z matčiny strany založil v roce 1935 v Brně továrnu na radiopřijímače Markofon, kterou mu komunisté po roce 1948 znárodnili a přičlenili k podniku Tesla Brno. Dědečkův bratr z otcovy strany přišel ve stejné době o obuvnický podnik ve Žďáru nad Sázavou. Po nástupu komunistů k moci spousta jeho příbuzných emigrovalo na Západ. V roce 1964 nastoupil Vladimír Trojánek ve Žďáru na základní školu, kde v roce 1968 vstoupil do Skautu. Ten navštěvoval až do roku 1970, kdy byl Skaut opět zrušen, oddíl poté fungoval pod hlavičkou tělovýchovné jednoty. V deváté třídě vyhrál v soutěži zájezd s pionýry do Sovětského svazu. Při následném studiu na gymnáziu ve Žďáru začal přepisovat samizdatovou literaturu a založil spolu s kamarády kapelu Rozpaky. Na naléhání rodičů se po maturitě přihlásil na Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde ale vydržel jen dva roky. V roce 1979 přešel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou v roce 1984 úspěšně absolvoval. V průběhu 80. let byl opakovaně vyslýchán Veřejnou bezpečností i Státní bezpečností ve Žďáru, kde jej přemlouvali ke spolupráci. Po absolvování vysoké školy pracoval jako závozník ČSAD a jako recepční v hotelu. V roce 1986 se oženil, v roce 1989 se se ženou přestěhovali ze Žďáru do Prahy, kde žijí dodnes (2020). Až do sametové revoluce pokračoval v přepisování a šíření samizdatu. Dnes publikuje v různých nakladatelstvích pod pseudonymem Jakub Šofar.