Dlouho jsem nemohla o zážitcích z Bosny vyprávět. Teď už to nebolí a myslím si, že mě válečná zkušenost změnila k lepšímu
Iva Valdmanová, za svobodna Vebrová, se narodila 17. června 1955 v Ústí nad Labem. Vyrůstala v Ostravě, kam se rodina přestěhovala kvůli otcově práci v hornictví. Maturovala na střední technické a zemědělské škole v Novém Jičíně. Odmítla nastoupit v jednotném zemědělském družstvu (JZD) a místo toho se dala k armádě. Absolvovala vojenský výcvik a roční školu pro pomocníky řídících létání v Praze. Zhruba osmnáct let pracovala na vojenském letišti v Mošnově, nejprve jako pomocník řídícího létání a poté jako řídící létání. V roce 1994 odjela jako mezinárodní pozorovatel UNPROFOR do mise v bývalé Jugoslávii. V tehdejším hlavním městě Republiky Srbská krajina Kninu zažila v srpnu 1995 chorvatskou ofenzivu. Mapovala následky operace zvané Bouře, zajišťovala humanitární pomoc, ohledávala mrtvoly civilistů. V letech 1996 až 1997 byla vyslána na mírovou misi v Iráku. Po návratu do Česka odešla v hodnosti nadporučík do zálohy, protože nesehnala odpovídající místo na letišti. Několikrát působila jako mezinárodní pozorovatel při volbách v Bosně a v Kosovu. Živila se jako barmanka, uklízečka, fakturantka nebo pokojská a masérka na říční lodi. Nakonec si otevřela soukromou masérnu. S manželem vychovala tři děti. Získala status válečného veterána.