Exulant ze Zadaru v Itálii: „Nenáviďte válku, ale ne ty, kterým způsobila utrpení!“
Antonio Vatta se narodil v chorvatském Zadaru (italsky Zara) in 1935, kdy město bylo pod italskou správou. Byl ze smíšené italsko-chorvatské rodiny, jeho rodiče pocházeli z ostrova Ugljan nedaleko Zadaru. Město Zadar bylo multikulturní, prosperovalo a bylo velice důležité pro celou Dalmácii. Vatta žil ve městě do svých devíti let. Dne 30. listopadu 1944, poté, co bylo město několikrát bombardováno, ho rodina Vattových opustila na palubě německého bitevníku, který byl po cestě ostřelován. Několikrát se stěhovali, čelili obtížím i delšímu odloučení od otce, který byl coby někdejší funkcionář italské prefektury vězněn jugoslávskými úřady na ostrově Susak. Nakonec se rodina Vattova usadila roku 1951 v Turíně. Tam Antonio potkal svou budoucí ženu, exulantku z chorvatské Rijeky, a oba pracovali jako dělníci v místních továrnách. Antonio se zasazoval za práva italských poválečných vysídlenců, roku 1997 dostali na základě zákon, který on prosazoval, možnost odkoupit od státu své bydlení za sníženou cenu (coby formu odškodnění). Antonio se také věnuje pořádání besed na školách, kde beseduje o škodlivosti válek a mezilidské toleranci. Ačkoli to původně odmítal, navštívil Zadar poprvé v roce 1983. Od té doby se tam vrací pravidelně, vůči svému dětství v Dalmácii stále pociťuje nostalgii.