Růžena Vavřichová

„V loutkovém divadle u pana Skupy měli moji rodiče bufet. Když byla při představení přestávka, maminka tam prodávala limonády, bonbóny nebo oplatky. Já jsem tehdy byla ještě malá. Vždy, když byla přestávka a maminka měla práci, kdy prodávala dětem [občerstvení], tak si pro mě pan profesor Skupa se svou paní přišli, vzali mě dozadu a já jsem se dívala na loutky. Všecky jsem si je mohla osahat. Škrholu, princezny, krále, vodníka, víly. A pan profesor Skupa, když potom byly poslední Vánoce ve válce... Já jsem totiž pořád chtěla nějaké zvíře. Říkala jsem rodičům: ‚Kupte mi zvíře! Kupte mi zvíře!‘ A pan profesor Skupa říkal: 'No prosím tě, jaképak zvíře bys chtěla? Nějaké velké?‘ A já jsem řekla: ‚Ale ne, nějakou kočičku nebo nějaké takové malé zvíře.‘ Pak se to přešlo a nemluvilo se o tom. A když pak byly Vánoce, tak jsem od pana profesora Skupy dostala takového malého míšánka.“

„Nejhorší úsek cesty, když jsme se vraceli z chalupy domů, do Příbrami, byl v Brdech, protože tam byla velká posádka Rusů. A když jsme jeli po silnici, tak ti, co stáli v lesích, na nás mířili samopaly a puškami, i když byl manžel v uniformě. Nebylo to nic lehkého. Řeknu vám, že jsem měla i velký strach.“

„[Němci], co bydleli v osmnáctce, stříleli [z oken] na americké vojáky. Ti do toho baráku k nám vlítli a samo sebou, že to přízemí obsadili a vytáhli je. Obsadili celý barák. Nás nahnali do sklepa a doma museli zůstat jenom muži. Takže tatínek byl v bytě. Jenom ženy a děti musely jít do sklepa. Američané ty Němce [od Kriegsmarine, válečného námořnictva] z toho přízemku vytáhli. A my jsme nevěděli, co bude s námi. Oni si totiž mysleli, že Němci jsou v celém baráku, ale pak je někdo přesvědčil, že ne. Vlítli k nám do bytu. A vím, že maminka měla na okně hrnek s mlékem a tatínek měl na stolečku pod ním tabák a cigarety. A jak k nám ten Američan vletěl, tak to rukou odhrnul a samo sebou, že to mléko bylo v těch cigaretách. A tatínek, ten se nebál, ten mu řekl: ‚No prosím tě, copak já budu kouřit? Copak si myslíš, kde já to vezmu? Vždyť jsem to měl na tabačenku!‘ A on se na něj jen koukal a potom, když ten barák od Němců vyčistili, tak mu přinesl celý balík cigaret.“