Chtěl jsem, aby po roce 1989 proběhla debolševizace
Jaroslav Vinický se narodil ve Vyškově 26. června 1963 jako jediné dítě rodičů Jaroslava Vinického a Jany Vinické, rozené Bláhové. Otec byl zkušebním technikem parních turbín v Brně, jezdil na montáže do SSSR, kam se za ním dvakrát podíval i Jaroslav Vinický. Matka pracovala jako vedoucí závodní jídelny. Prababička z otcovy strany, sudetská Němka, byla po válce odsunuta. Babička Gizela s manželem směli zůstat, změnili si jméno z německého Weintritt na české Viničtí. Dědečkovi z matčiny strany, Antonínu Filovi, bylo v padesátých letech znárodněno papírnictví. V dětství byl Jaroslav svědkem invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Vystudoval gymnázium, VUT v Brně nedokončil. Živil se jako programátor. V době dospívání a VŠ studií patřil mezi vyškovské a později brněnské máničky. S přáteli organizoval tajné akce a koncerty. Byl často vyslýchán StB, při výsleších fyzicky napadán. Problémy měl v zaměstnání i na vojně, odkud se nakonec dostal přes pobyt v psychiatrické léčebně. V Brně přepisoval samizdatové texty, šířil Několik vět. Byl jednou ze zakládajících osobností Občanského fóra ve Vyškově. Po revoluci začal podnikat. V době natáčení v roce 2022 žil v Olomouci.