Ladislav Vítek

„Pamatuju si, že jich přišlo asi deset. Byli to Němci a protektorátní četníci. Obklíčili celý náš dům a čekali, na které straně se objevím, aby mě mohli chytit. Odvedli mě do Jablůnky a pak do Vsetína. Tam mě zavřeli na gestapo a vyšetřovali. Byl jsem pak asi dva měsíce ve vězení.“

„Rudolf Bravenců mně tam říkal, abych mu kryl záda, že tam jdou na nějaké setkání. Bylo tam několik partyzánů a myslím Grekovskij tam byl zastřelený. Ruda Bravenců uměl perfektně německy, takže dělal takovou spojku. Došlo tam k přestřelce. Byli popití a pamatuji si, že velitel říkal, že Grekovskij říkal: ,Já jsem kapitán Grekovskij.‘ A tam ho myslím střelili. Já jsem Rudovi Bravencovi dělal spojku a on mně říkal: ,Láďo, kdyby bylo zle, tak utíkej na Páleniska do Růžďky a dej vědět známým, co se stalo tady na pile.‘ Ta přestřelka byla poměrně dost velká.“

„Já jsem ho znal, protože on (Emil Muroň – pozn. aut.) býval velmi často u nás. Potom tam prozradil spoustu lidí. Ale jedno vám řeknu, to mně dodnes nejde do hlavy. Oni když sbírali lidi, kteří přechovávali partyzány, tak Muroň šel tak sedm set metrů od nás a nás vynechal. Jedině nás a možná ještě někoho jiného. Šel mimo s partajou SS. Šel k tomu... Jak se jmenoval? Myslím Babica (Josef Bartoň – pozn. aut.). On nebyl doma. Byl kdesi pryč. Měli myslím doma zabijačku. Takže on to potom musel naložit na saně a vézt za esesákama k Palátům, Frýdlům, kteří bydleli na druhé straně a už se pak nevrátili. Sebrali i rodinu Frýdlovu, ale rodina se vrátila.“