„Rudolf Bravenců mně tam říkal, abych mu kryl záda, že tam jdou na nějaké setkání. Bylo tam několik partyzánů a myslím Grekovskij tam byl zastřelený. Ruda Bravenců uměl perfektně německy, takže dělal takovou spojku. Došlo tam k přestřelce. Byli popití a pamatuji si, že velitel říkal, že Grekovskij říkal: ,Já jsem kapitán Grekovskij.‘ A tam ho myslím střelili. Já jsem Rudovi Bravencovi dělal spojku a on mně říkal: ,Láďo, kdyby bylo zle, tak utíkej na Páleniska do Růžďky a dej vědět známým, co se stalo tady na pile.‘ Ta přestřelka byla poměrně dost velká.“
„Pamatuju si, že jich přišlo asi deset. Byli to Němci a protektorátní četníci. Obklíčili celý náš dům a čekali, na které straně se objevím, aby mě mohli chytit. Odvedli mě do Jablůnky a pak do Vsetína. Tam mě zavřeli na gestapo a vyšetřovali. Byl jsem pak asi dva měsíce ve vězení.“
„Letěly dvě ruská letadla a shazovaly vysílačku a ta spadla na lípu u Bravenců. Lezl pro ni bratr Rudy Bravence a sundal ji. Vím jenom, že to byla taková plechová skříňka a on ji strhl. Hned nato tam přišli Němci a sebrali vysílačku a odvezli do Ratiboře a tam padl ten partyzán (Ctibor Čermák – pozn. aut.), tam ho zastřelili.“
„Já jsem ho znal, protože on (Emil Muroň – pozn. aut.) býval velmi často u nás. Potom tam prozradil spoustu lidí. Ale jedno vám řeknu, to mně dodnes nejde do hlavy. Oni když sbírali lidi, kteří přechovávali partyzány, tak Muroň šel tak sedm set metrů od nás a nás vynechal. Jedině nás a možná ještě někoho jiného. Šel mimo s partajou SS. Šel k tomu... Jak se jmenoval? Myslím Babica (Josef Bartoň – pozn. aut.). On nebyl doma. Byl kdesi pryč. Měli myslím doma zabijačku. Takže on to potom musel naložit na saně a vézt za esesákama k Palátům, Frýdlům, kteří bydleli na druhé straně a už se pak nevrátili. Sebrali i rodinu Frýdlovu, ale rodina se vrátila.“
Ladislav Vítek se narodil 25. července 1924 v Bystřičce v okrese Vsetín. V roce 1935 se rodina přestěhovala do pasekářské osady U Čulíků pod vrcholem Pálenisko v Růžďce. Za druhé světové války tam rodina poskytovala pomoc utečencům a partyzánům. Jako ročník 1924 musel odejít Ladislav Vítek na začátku roku 1944 na totální nasazení do Vítkovických železáren. Opakovaně utíkal domů. Četníci ho tam vždy zadrželi a poslali zpět do Vítkovic. Asi po čtvrtém útěku byl zatčen a poslán na dva měsíce do vězení ve Vsetíně. Po následném dalším útěku z Vítkovických železáren se až do konce války skrýval. Napojil se pak na partyzánskou skupinu pod velením Vladimíra Krejčíka, zvaného Jerry. Jako znalý prostředí prováděl partyzány krajinou. Mimo jiné se stal svědkem přestřelky na Mynaříkově pile v Ratiboři. Jeho rodiče v osadě U Čulíků dál podporovali partyzány. V jejich stodole několikrát přespal i konfident Emil Muroň, který se vydával za partyzána. Na jeho udání gestapo zatklo mnoho pasekářů v Růžďce, z nichž většina se již domů nevrátila. Rodina měla velké štěstí a zatčení ji minulo. Po válce Ladislav Vítek učil na zemědělské škole a později se stal ředitelem Střední zemědělské školy ve Valašském Meziříčí. Na sklonku života žil ve Lhotě u Vsetína. Zemřel 2. prosince 2015.
