Stanislav Vlč

* 1960

  • „Byla to hospoda Na Lapačce. Přijelo tam asi dvě stě lidí a nějaké ostravské kapely. Vzpomínám si jen na Ajfel. Byl tam taky Petr Kubíček PBK Blues. Ti se ale ani nedostali ke slovu. Dohrál Ajfel a začali jsme hrát my Pod hladinou a přijely hlídky Sboru národní bezpečnosti a do mikrofonu řekli, že tato akce je nepovolená a zrušená. My jsme řekli, že budeme hrát dál. Přidal se i Ajfel a další. Bylo to šílené. Asi třicet lidí tam do všeho bouchalo a hrálo a oni pořád křičeli, ať se rozejdeme, že tato akce je nepovolená, zakázaná. My jsme pořád hráli a najednou přijely dva autobusy a zásah, různé potyčky. Mě taky naložili do autobusu. Někteří utekli do pole. Nikdo se neodvážil mlátit s policajty, ale pořvávat na ně. A to už byla provokace a pobuřování.“

  • „Jel jsem do Žabčic a posílali nás nazpět, že žádná akce není. Pár hodin předtím festival zrušili. Měly tam být kapely Atomová mihule, Bobříci, brněnská scéna. Jeli jsme do Brna a zjistilo se, že lidé jsou v parku u hospody Na Střelnici. Bylo to tam jak v San Franciscu. Sedělo se a hrálo na kytaru. Hippies, květinová mládež, rockeři, máničky, všichni tam seděli dohromady. Muselo tam být tak pět set až tisíc lidí. Bylo to úžasný. Všichni jeli na festival do Žabčic a posílali je do Brna. V Brně pohoda. Seděli jsme tam a najednou policie, že je to akce nezákonná, nepovolené shromáždění a lidi se mají rozejít. Nic se ale nedělo. Dál se hrálo na kytaru a povídalo. Byla tam příjezdová cesta a někteří lidi si sedli a nepustili dál policejní žigulíky. Přijel i policejní autobus. Lidé začali křičet: ‚Gestapo, gestapo!‘ Potom byl zásah. Tvrdě to rozehnali. Utíkali jsme na všechny strany. Já jsem utíkal se dvěma lidmi. Najednou v Brně všechny hospody zavřený. Město jsme moc neznali. Podařilo se nám dojít na šalinu. Vystoupili jsme ze šaliny a Brno vylidněný. Byly tam jedny otevřený dveře, tak jsem tam šel do sklepa a tam jsem poprvé viděl narkomany, kteří jeli v perníku. Ti nás schovali. Přespali jsme tam, a až byl klid, tak jsme na druhý den jeli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Olomouc, 19.10.2018

    (audio)
    délka: 01:55:17
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Člověk nemusí jít s davem

Stanislav Vlč v polovině osmdesátých let
Stanislav Vlč v polovině osmdesátých let
zdroj: archiv pamětníka

Stanislav Vlč se narodil 15. května 1960 v Přerově. Až do roku 1990 ale bydlel v obci Vrchoslavice v okrese Prostějov. Na druhém stupni základní školy v Němčicích na Hané se začal zajímat o hnutí hippies a rockovou hudbu a zařadil se do komunity mladých lidí přezdívaných máničky, androši či vlasáči, kteří nosili charakteristické oblečení, vyznačovali se svobodným myšlením. V 80. letech s přáteli zorganizoval několik tajných, ale hojně navštěvovaných undergroundových festivalů. Působil také v kapelách Arstenben a Pod hladinou a objížděl hudební akce po celé Moravě. Zažil tehdy několik zásahů policejních složek. Vzpomíná na řádění příslušníků SNB u restaurace Na Střelnici v Brně v červnu 1983, kteří s použitím slzného plynu rozehnali několik stovek mladých lidí a desítky jich na místě zatkli. V prosinci 1984 zase na zátahu v restauraci Na Lapačce v Šenově zatkli a později odsoudili k deseti měsícům vězení jeho kamaráda a člena kapely Pod hladinou Romana Matulu. Undergroundové akce a setkání s přáteli pořádal a pořádá i po pádu komunistického režimu. V roce 2018 bydlel se svou manželkou Věrou v Uničově.