Růžena Vobejdová

* 1932

  • „Schovávaly jsme se s maminkou ve chlévě. Měly jsme z nich strach. To jsme si na petlici zavřely, tatínek nás hlídal, jen aby na nás nemohli. A vzpomínám si, když šli z fronty, tak jsme měli taky Maďary. Byli u nás s koňmi ve stodole. Tenkrát tatínek měl nasušeného dost sena, tak se měli koně dobře. A on s nimi ležel na slámě ve stodole. A jednou ten Maďar tatínka budil. My jsme spali všichni v jedné místnosti, v kuchyni, postele byly za sebou. A to si vzpomínám, že ho budil, aby tatínek šel ven. Tak šel a už byla vyvedená kráva, že ji zabijí. A to by byla pohroma, když to bylo živobytí naše – pro nás pro všechny. Tak jim poručil, že ji musí vrátit zpátky. A byli to myslím Rusové, ti to myslím takhle chtěli provést.“

  • „Vzpomínám na našeho důstojného pána, ten to odnesl. Dostal se do Jáchymova. K těžké práci, škodlivé na zdraví, a my ho měly jako děti tak rády. To už tenkrát vzbuzovalo takové k tomu vedení negativní pocity.“

  • „Kolem státní silnice – jednou jsme se s kamarádkou tam šly podívat. To už lítala letadla, bombardovala. Vojsko utíkalo, i lidé z německých vesnic. Vezli si to nejnutnější na vozech. A kola byla někde pohozená. Vím, že kamarádka si chtěla pro kolo jít. Ale potom, jak lítala letadla, měly jsme strach, a tak jsme šly domů. Utekly jsme od státní silnice. A mrtvých vojáků bylo, jak to postříleli, mrtví leželi. Já jsem chodila zpívat. Potom právě i tady u silnice byli, a tak jsem měla večer, už pozdě večer, strach. Ale byli pohřbeni na katolickém hřbitově, co byli mrtví tady kolem silnice.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Borová u Poličky, 12.11.2021

    (audio)
    délka: 01:09:40
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Borová u Poličky, 19.11.2021

    (audio)
    délka: 01:30:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Němečtí vojáci byli ušlí a hladoví. Dali jsme jim najíst

Růžena Vobejdová se synem Milanem, Borová, cca 1966
Růžena Vobejdová se synem Milanem, Borová, cca 1966
zdroj: Archiv pamětnice

Růžena Vobejdová se narodila 17. října 1932 v Borové u Poličky jako nejstarší ze sedmi dětí. Její rodiče Václav a Anna Renzovi měli drobné hospodářství. Otec pamětnice zdědil po rodičích dluhy za dům a pole a musel je splácet. Na konci války procházela obcí prchající německá armáda i civilisté. Václav Renza musel po skončení války chodit odklízet munici. Když po sérii znamení na brigádu nešel, zahynulo při výbuchu v květnu 1945 pět lidí. Růžena Vobejdová po základní škole nastoupila do práce. V roce 1948 zatkla StB místního kněze Jana Hanyka. Aby nemusela dělat předsedkyni ROH, odešla do jiného zaměstnání. V roce 1953 se vdala za Oldřicha Vobejdu. V témže roce přišli při měnové reformě o úspory. Měli problém sehnat bydlení. Na počátku 60. let si postavili rodinný dům. V roce 1955 se jim narodil syn Oldřich a v roce 1962 syn Milan. V roce 2021 Růžena Vobejdová žila ve svém domě v Borové u Poličky.