Miroslav Vostřel

* 1921

  • „Komisař a jeho pomocník, to byly politické orgány. Komisař byl hlavní, pomocník pomáhal. A ve vesnicích, když přišel komisař do vesnice, musel dát řeč [pronést projev]. I já jsem mluvil, bylo tam tak 30 lidí, lidi se bojí přijít. Mnozí mě v Brestově znali, moje teta, já jsem v Brestově byl mnohokrát. Mluvil jsem hlavně o tom, že československá brigáda nebojuje za Jugoslávii. Bojujeme za všechny, aby získali svobodu. I za Česko, i za Jugoslávii, aby byla svobodná.“

  • „Mnozí mi říkali, jak to bylo. Ustašovci útočili na partyzány, tak to bylo. A ti, kteří byli zajatí, byli postříleni.“ „A ti, kteří byli zajatí, byli postříleni? A proč? Proč?“ – „Podívejte se, kdyby se někde napsalo, kolik ustašovců střílelo na děti, na Srby a na jiné, tak to by byla hned druhá písnička.“

  • „Najednou jedna vesnice ve Slavonii, já jsem tam šel, to jsem ještě byl v 17. brigádě v 1. praporu. A Hanzl [jeden z českých velitelů] šel přes dvůr, kde jsme my byli. A já, nějak se dívám, a oni mluví česky. A já jsem šel, bylo bláto po dvoře, a [ptám se]: Kam jdete? Oni říkají, že pro zásoby a ptají se – a kdo jsi ty? Já říkám – jsem Vostřel. Oni – á, ty jsi Čech? On to hlásil na divizi a brigádu a bylo nařízení, že velitelé musí poslat všechny do českého oddílu. Mně bylo dobře v 17. brigádě. Já jsem tam byl, jak se říká, dása – to je ne nějaký velitel, ale byl jsem tam hlavní řečník skoro.“

  • „Vyšel lékař, podíval se, a řekl – tyfus. Ležel jsem na takových pryčnách, několik dní, nevím kolik.“ „A kde jste se léčil, to vás asi nemohli dát do nemocnice?“ – „Ne, neléčil, tyfus se neléčil. Dřív se neléčilo. Nesmíš nic jíst. Kolik dnů ta nemoc trvala, nevím. Protože byla ofenziva, Němci byli ve vedlejší osadě, a mě probudil jeden soudruh z Virovitice, který mě poznal. Říká – Mirko, jdou Němci. Já jsem neměl střevíce. Vidím – všichni už z nemocnice odešli. Doktor řekl, že se nemusíme vystěhovat, že nám nic nebude, že zajatci musí být ušetřeni. Mezitím, to byste nevěřili, všichni, jak slyšeli, že přijdou Němci, tak utekli z nemocnice, jen ne ti, co nemohli. A já jsem skoro zůstal.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Záhřeb, 20.11.2019

    (audio)
    délka: 20:57
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Záhřeb, 20.11.2019

    (audio)
    délka: 04:06:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ustašovci neuměli ani pořádně bojovat, nejvíc jim šlo zabíjení civilistů

Snímek pořízený ve druhé polovině druhé světové války patrně v chorvatské Slavonii zachycuje skupinu příslušníků I. čs. samostatné brigády Jana Žižky z Trocnova, bojujících v řadách Titových partyzánů
Snímek pořízený ve druhé polovině druhé světové války patrně v chorvatské Slavonii zachycuje skupinu příslušníků I. čs. samostatné brigády Jana Žižky z Trocnova, bojujících v řadách Titových partyzánů
zdroj: Vojenský historický ústav

Miroslav Vostřel se narodil 9. února 1921 v Kupinci, vesnici asi 25 kilometrů od Záhřebu. Jeho rod přišel od východočeské Budislavi ve druhé polovině devatenáctého století. Tak jako mnoho dalších Čechů přišli jeho předkové za levnější půdou. Přestože dobře hospodařili, trápily je neustálé dluhy a kvůli nim se z Kupince přestěhovali na hospodářství v Čemelici nedaleko Virovitice. Miroslav se připravoval na to, že bude pokračovat v zemědělské tradici svého rodu. V té době se ale už schylovalo k válce, která do osudu Miroslava Vostřela výrazně zasáhla. V dubnu 1941 obsadila tehdejší Království Srbů, Chorvatů a Slovinců vojska Osy: Německa, Itálie a Bulharska. Daruvarští Češi se tak ocitli pod správou chorvatského fašisticky a nacionalisticky orientovaného režimu takzvaných ustašovců, kteří začali s hromadnými represemi Srbů a Židů. Také Češi se v té době stali nevítanou národnostní skupinou. Na území Jugoslávie se zformovalo komunisticky orientované partyzánské hnutí v čele s Josipem Brozem Titem, do něhož se Miroslav Vostřel zapojil hned od počátku. Nejprve pomáhal tisknout letáky, o čemž se ale ustašovští policisté dozvěděli, a koncem roku 1942 ho přišli zatknout. Miroslav Vostřel jim utekl do lesů k partyzánům. Nejdříve bojoval v 17. brigádě, kde se stal pomocníkem praporního komisaře, později působil u československého praporu a posléze brigády Jana Žižky z Trocnova. Jako pomocník komisaře měl mimo jiné na starost i odvody z českých vesnic. Po rozpuštění jednotky v dubnu 1945 se stal personálním náčelníkem divize jugoslávské armády. Z této pozice se dozvídal o událostech v Bleiburgu na území Rakouska kolem 15. května 1945, kde partyzáni zabili několik desítek tisíc ustašovských uprchlíků, kterým se nepovedlo vzdát se západním spojencům. Po válce zůstal sloužit v jugoslávské armádě. Jeho mladší bratr Eduard, který rovněž bojoval u partyzánů, působil v diplomacii. Miroslav Vostřel žil v roce 2019 v Záhřebu.