„Měli jsme šílené průšvihy s karikaturami, vtipy… Mirek Liďák, který byl výborný karikaturista, do toho šil. Nejdříve do úředničiny a nakonec dělal i politickou karikaturu v pravém slova smyslu, když začal kreslit i konkrétní tváře. Šli jsme tedy z průšvihu do průšvihu. Chodil jsem s kresbami ke schválení a nepamatuji, že by mi prošlo bez nějakých potíží jediné číslo.“
„V roce 1945 mi bylo 15 let a skautské oddíly pomáhaly národnímu výboru jako spojky. Já jsem byl jakási zdravotní spojka, běhal jsem z lékárny do lékárny, nosil fáče, léky a tak dále. Když se vraceli lidé z koncentráků, v klášteře v Polici nad Metují, kde v té době nebyl fyzicky žádný církevní řád, se udělal lazaret. V lazaretu bylo hodně lidí z koncentračních táborů. Mám jeden takový velmi smutný zážitek. Byl tam takový starý pán, byl starý pro mě, možná to bylo čtyřicátník nebo padesátník, který měl otevřené rány a v nich měl zakousnuté vši. To mám v sobě. Je to chvíle, na kterou si dodnes čas od času vzpomenu.“
„Můj tatínek měl velké kapesníky, protože když chodil z horka do lednice, maminka mu našila velké červené kapesníky s bílou obrubou. Když jsme se učili morseovku, tak já pitomec jsem ty dva červené kapesníky vzal, natloukl jsem je pěkně na takové tyčky, vystoupil jsem s nimi nahoru nad Polici na kopec Havlatka a signalizoval jsem dolů mým dvěma kamarádům zprávu. Vylítl na nás jeden pán a rozčileně nám vynadal: Co blbneš, nemůžeš mávat červenými prapory! Z té Police bylo krásně vidět nahoru na ten kopec, odkud jsem mával a ukazoval. Takhle jsem se učil morseovku. Hodně rychle jsem utíkal s těmi kapesníky zase dolů.“
„Klub jsme samozřejmě vedli ve skautském duchu. Měli jsme řadu skautských věcí, protože u Strauchů se schovávala spousta oddílových věcí během války. Například jsme měli Svojsíkovy Základové skautingu a další skautské brožurky, které jsme měli u nás v klubovně, kterou jsme měli na zahradě pivovaru. Také jsme měli totem, všechno jsme měli. Naše kronika klubu Ochránců Polických stěn je vedena až do roku 1945. Takže jsme v tom skautingu pokračovali úspěšně celou válku.“
„První tábor po válce byl zajímavý tím, že se ještě potulovali Werwolfové, takže jsme byli plně ozbrojeni. Třeba takový Vašek Hybš, který byl vlče a dělal táborového trubače. On hlídal a tahal za sebou po zemi pořádný automat.“
„V 60. letech jsem byl zaměstnán jako redaktor Mladého světa, ve kterém jsme otevřeli diskuzi o trampingu. Vznikla rubrika táborový oheň a v redakci se založila Osada pštrosů. Zajímali jsme se o trampy. Měli jsme spojení na Zlatý klíč s bratry Ryvolovými a spol.“
Jaroslav Weigel, skautskou přezdívkou Šedý bobr, se narodil 2. ledna 1931 v Rychnově nad Kněžnou. Vyrůstal v rodině sládka pivovaru v Polici nad Metují. V roce 1939 se v Polici přihlásil k vlčatům, plánovaný první tábor v roce 1940 se však kvůli likvidaci Junáka už neuskutečnil. Po zákazu skautského hnutí založil se svými kamarády klub Mladého hlasatele (říkali si Ochránci Polických stěn), který fungoval až do konce války. Po osvobození se stal rádcem družiny v Polici nad Metují, ale po prázdninovém táboře se s rodinou přestěhoval do nedalekého Broumova-Olivětína. Zde pomohl založit 5. oddíl, který si získal velmi dobré renomé. Záhy se ale rodina opět přestěhovala, tentokrát do Mnichova Hradiště. Tam navštěvoval tamní skautský oddíl rok a půl. V roce 1950 odmaturoval a nastoupil na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor výtvarná výchova-historie. Po studiích pracoval ve vydavatelství Mladá fronta jako redaktor dětských časopisů, v roce 1959 přešel do redakce časopisu Mladý svět, který se s uvolněním v 60. letech více věnoval i fenoménu trampingu. Jaroslav se stal instruktorem na trampských táborech na Sluneční pasece pod Křemešníkem i na zimních kurzech na Výrovce v letech 1969-1970. Od roku 1967 až do současnosti působí Jaroslav Weigel jako výrazná osobnost v populárním pražském Divadle Járy Cimrmana, zpočátku jako designer, grafik a scénograf, od roku 1970, kdy musel opustit redakci Mladého světa, pak také i jako herec. Ve stejném divadle vystupuje i jeho syn Michal. Jaroslav weigel zemřel 5. září roku 2019.
Jaroslav Weigel - spoluzakladatel jejich čtenářského klubu Mladého hlasatele - "Ochránci polických stěn"
Jaroslav Weigel - spoluzakladatel jejich čtenářského klubu Mladého hlasatele - "Ochránci polických stěn"
zdroj: záběr z filmu "Grizzly" odvysílaný v pořadu "Dětské oči a bojovníci proti totalitě" (http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10210209947-detske-oci-a-bojovnici-proti-totalite/408236100204002/titulky/)
Stáhnout obrázek
Jaroslav Weigel, spoluzakladatel klubu "Ochránců polických stěn" hovoří ve filmu "Grizzly"
Jaroslav Weigel, spoluzakladatel klubu "Ochránců polických stěn" hovoří ve filmu "Grizzly"
zdroj: záběr z filmu "Grizzly" odvysílaný v pořadu "Dětské oči a bojovníci proti totalitě" (http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10210209947-detske-oci-a-bojovnici-proti-totalite/408236100204002/titulky/)
Stáhnout obrázek
Klub ochránců polických stěn - Detail totemu
Klub ochránců polických stěn - Detail totemu
zdroj: vyfoceno a naskenováno pamětníkem Bohuslavem Strauchem-Grizzlym
Stáhnout obrázek
Klub ochránců polických stěn - Jarda Weigel
Klub ochránců polických stěn - Jarda Weigel
zdroj: vyfoceno a naskenováno pamětníkem Bohuslavem Strauchem-Grizzlym
Stáhnout obrázek
Klub ochránců polických stěn - Kamil Turek a Zdeněk Streubel při práci
Klub ochránců polických stěn - Kamil Turek a Zdeněk Streubel při práci
zdroj: vyfoceno a naskenováno pamětníkem Bohuslavem Strauchem-Grizzlym
Stáhnout obrázek
Klub ochránců polických stěn - Náš totem (asi 1944)
Klub ochránců polických stěn - Náš totem (asi 1944)
zdroj: vyfoceno a naskenováno pamětníkem Bohuslavem Strauchem-Grizzlym
Stáhnout obrázek
Klub ochránců polických stěn - Naše klubovna na zahradě městského pivovaru (asi 1943)
Klub ochránců polických stěn - Naše klubovna na zahradě městského pivovaru (asi 1943)
zdroj: vyfoceno a naskenováno pamětníkem Bohuslavem Strauchem-Grizzlym
Stáhnout obrázek
Klub Ochránců polických stěn při stavění klubovny v roce 1944
Klub Ochránců polických stěn při stavění klubovny v roce 1944
