Jarmila Zábranská

„To se hrála Sůl nad zlato a paní učitelka Chalupová, která to režírovala, mi řekla: ‚Heleď, Kameníková, ty seš první páže, budete nosit dort a budete zpívat: Dortíčky, koblížky, ty má pan král rád! Ať vám paní maminka upeče něco a na to velkou čepici. Sněhovou, nebo šlehačkovou.‘ Samozřejmý. Já jsem šla a ona říká: ‚A hezky pohyb, ne dřevěný!‘ Tak já pohyb, a při zpěvu v ráži moje čepice akorát paní radový v první řadě tajhle spadla do klína. Takže tatínka to potom stálo čištění a ještě dar. Že Jaruška hrála divadlo.“

„A kdo to neměl, když přišla kontrola, okamžitě byl zajištěn. A mně se stalo jednou, že jsem to zapomněla, a naštěstí z Vlašimi tam byl pan Podrazký. A on mě poznal a říkal: ‚Pojďte sem, pojďte sem, vy nemáte průkaz?‘ Já povídám: ‚Asi jsem ho zapomněla.‘ – ‚Já vás pustím, ale dejte si, prosím vás, pozor, dejte si pozor, je to nebezpečný, možná, že byste se už ani nemusela vrátit pak do školy.‘ No, a od tý doby jsem to nosila pořád s sebou a nechala jsem to na památku.“