Josef Zawadský

„Je to trošku smutná vzpomínka, ale když jsme utíkali z toho sklepa, tak jeden německý voják před frontou nestačil utéct. Říkal: ‚Já mám doma taky dva takové malé kluky.‘ Když jsme se vrátili zpátky, viděli jsme ho pod naší velkou lípou. Byl zastřelený. Po válce, když se pohřbívali vojáci tam, kde padli, tak byl pod tou lípou pochovaný. My jako děti jsme mu tam chodívaly dávat květinky. To ale netrvalo dlouho. Asi po půl roce byli vojáci, kteří padli na území Dolního Benešova, exhumováni a převezeni na hřbitov.“

„Maminka ještě stačila pustit krávu z řetězu. Kráva utíkala za námi, ale kolem nás to hořelo. Soused za námi taky hořel. Všechno bylo v jednom ohni. Vzpomínám si, že kulky hvízdaly a my jsme utíkali do zámku. Přečkali jsme tam tři noci, než fronta přešla. Pak jsme se vraceli zpátky. Samozřejmě, když vojáci utíkali, tak brali všechno. Tak se stalo, že maminka neměla ložnici. Všechno bylo rozházené po příkopech, aby se vojáci snadněji dostali na druhý břeh. Také se stalo, že když jsme se vraceli, maminka našla z té krávy jenom kosti.“