„Mě oslovil pan Babiš přes internet, teda oslovoval více lidí a v tý době mluvil přesně to, co malí a drobní podnikatelé chtěli slyšet, takže spousta lidí se přihlásilo. Já jsem byla jedna z prvních, která vstoupila do hnutí, který posléze přerostlo teda jako strana, ale pořád se to jmenuje hnutí. S tím, že jsem se tam dostala jako místopředsedkyně pro Prahu-východ. Bohužel to, co se mluvilo v roce 2011, se postupně začaly ty nůžky uzavírat a ta skutečnost byla úplně jiná, než když jsme začínali. Takže v roce 2015 jsem vystoupila oficiálně a část Prahy-východ se mnou, takže v podstatě Praha-východ se musela zakládat znovu, ta buňka, protože se rozpadla. Takže to byla moje zkušenost s politikou a do politiky už v životě nevstoupím.“
„Srpnovou okupaci jsem zrovna byla tady na té škole, jak jsem říkala, naši přijeli v 64. a v 68. odjížděli a my jsme měli odjíždět asi dva dny nato, co se to stalo, takže já jsem... no, já jsem, mně bylo třináct, takže já jsem čekala na velvyslanectví a prvním letadlem jsem letěla do Sofie, takže v podstatě jako třináctiletý dítě jsem ani nevěděla, co se děje přesně. Těžko se to dá pochopit, když třináct let ve škole vás učej, že to jsou ty hodný a dobrý, a najednou jsou tady a všichni se jich bojí. Ty děti... málokdo chápal proč.“
„Řekla bych jedině, že v Čechách v tý době, nebo v Československu v tý době, životní úroveň byla daleko vyšší než v Bulharsku. V Bulharsku byly příjmy nižší, lidi žili takovým chudším životem, dalo by se říct, ale jinak povahově Bulhaři jsou zase víc trochu společenští než Češi, ale jinak lidi jsou všude dobrý i zlý, znáte to. Nedá se říct, že nějaký národ je špatnej nebo dobrej... nebo dobrej no.“
Canka Zemanová Poledníčková se narodila 9. října 1954 v Sofii. Vyrůstala v Bulharsku, ale mezi léty 1964 a 1968 studovala v Praze, kde její otec pracoval na velvyslanectví. Československo opouštěli krátce po okupaci země vojsky Varšavské smlouvy. V Sofii nastoupila na vysokou školu, ale dostudovala ji v Praze, kam v roce 1974 odjela na stipendium. V Praze po škole už zůstala a pracovala jako tlumočnice a překladatelka. Po sametové revoluci založila první koupelnové studio v Československu a podnikání se věnovala od té doby. V roce 2011 vstoupila do nově vzniklého politického hnutí ANO 2011, ale v roce 2015 z něj vystoupila. Je potřetí vdaná a má dva syny.
