Jan Zima

„Po revoluci, já jsem tedy hned, asi první úplně bylo, jak vznikaly ty občanské komise. Vznikaly tedy prověrkové komise a občanské komise. To byl Honza Ruml už ministrem vnitra. Tak oni to iniciovali. Ty komise měly za úkol prověřit práci jednotlivých estébáků, jenom StB, normální policii ne. A posoudit, jestli jsou schopni další služby u Veřejné bezpečnosti, anebo odchod bez nějakých nároků, beze všeho. Vycházelo se z toho, že ten druhý odbor, to byl takzvaný vnitřní nepřítel, dělali tady vnitřního nepřítele, tak ti všichni museli odejít. Nebo měli odejít, prakticky. Já jsem teda se stal nějakým nevoleným nebo samozvoleným předsedou té okresní občanské komise v Táboře. S tím, že to bylo uznaný i těmi dalšími členy komise, tam byli zástupci KSČ, lidová strana, za tu tam byl Jarda Janovský z Plané, za KSČ tam byl Samec, policajt z Tábora, z dopravky. Pak tam byl za pétépáky pan Růžička, dokonce tam byl jeden za republikány jednu chvíli, a toho jsme potom vyhodili, protože to nešlo, to byl magor jako Sládek, ten se zúčastnil asi dvou těch jednání, ale to nebylo k tomu. Bylo tam zastoupeno víc složek, nebyla to jen opoziční strana. Tak jsme tenhle druhý odbor... ti všichni museli odejít na táborským okrese bez nároku na odškodnění a na tu výsluhu. Jediný problém tam vlastně byl s panem Lososem nějakým, to byl náčelník pasů a víz, který se mockrát odvolával. Odvolával se, snad ne soudně, potom, ale já jsem ty odvolání všechny četl, to chodilo ke mně, já jsem ty odvolání všechny zamítal. On tvrdil, že nikomu neublížil. Já jsem věděl, že třeba Šormové sebral pasy, že plno lidem ublížil tím, že jim znemožnil cestovat. A jako náčelník pasů a víz za to odpovídal.“

„Vždycky, při každým výslechu, i při těch dalších, ono těch výslechů bylo spousta pak, nebo hodně. Tak na stole u nich ležel papír, kde bylo napsáno, že jsem vzhledem k situaci mezinárodní a vnitropolitické dospěl k názoru, že můj podpis pod Chartou byl omyl, takže ho odvolávám. ‚A tohle podepište, pane Zima, a máte od nás pokoj a budete se mít dobře. Určitě to oceníte, my to také oceníme, tohle vaše gesto. Manželka, dcera, všichni budete v pohodě. Jinak, samozřejmě, opačně, budete mít problémy, bude mít problémy vaše manželka. To jste si zavinili vy, co jste si zavinil, to si taky vylížete, vypijete.‘ No a takové to ujišťování, to bylo už dýl tohle, co říkám: ,Nemyslete si, že vás zachrání nějaká emigrace, co jste si tady nadrobil, to si taky tady vypijete.‘ To bylo třeba při jednom výslechu, a při dalším mi říkal ještě kapitán Vošta, než šel do penze: ,Zažádejte si o emigraci, osobně vám to vyřídím.‘ Samozřejmě jsem ho poslal někam.“