Marie Žlábková

* 1930

  • „Ještě jsem tu měla maminku, která měla úplně srandovní důchod, protože dřív maminky nechodily do práce, když jsem byla malá, tatínek nás uživil. Takže ta měla důchod takových šest set korun. A můj muž psával různý scénáře pro lidi, kteří byli v televizi zaměstnaní, a oni to vydávali pod svým jménem a dávali mu za to polovinu honoráře.“

  • „Vždy když za komunistů byly volby, tak jsem si říkala: Nebudu je volit, i kdybych z toho měla mít průšvih. Oni vydávali takové cestovní hlasovací průkazy pro případ, že člověk nebude doma. A my máme chatu v jižních Čechách na Nežárce a tam jsme ujeli, tam jsou hluboký lesy, tam mě nikdo nehledal.“

  • „Jídlo maminka tahala (vlakem), dokonce ji jednou chytili s pikslou husího sádla na nádraží. A odvezli ji na dva dny do Pečkárny, kde byla zavřená. A nebýt mého strýčka, Františka Ventury, olympijského vítěze, který ne že by byl kolaborant, ale nějaké známosti měl, tak by šla do koncentráku, kvůli sádlu!“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 07.08.2014

    (audio)
    délka: 01:25:14
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Revoluce v roce 1989 byla nejkrásnější chvílí mého života

Marie Žlábková
Marie Žlábková
zdroj: Archiv pamětníka

Marie Žlábková se narodila v rodině profesora ekonomie v Českých Budějovicích. Od jejích šesti let žili v Praze. Po roce 1948 prohlásili jejího dědu, majitele cihelny, za kulaka. Po roce 1968 a prověrkách komunistů byl její manžel degradován a zbaven zaměstnání v televizi. Marie Žlábková ze svého platu úřednice Pražské informační služby živila rodinu a s manželem vychovala tři děti.