Zdenka Žmudová

"A pak jsem začala studovat na vysoké škole a přišla ta 60. léta, to uvolnění. A mně se tedy naskytla ta příležitost Mnichov, Freiburg, západní Německo. Škola, vysoká škola, nás v tom i podporovala. A tam já jsem, děvčata, v roce 1968 prožila ten srpen. Já jsem sovětskou okupaci neprožila tady doma, ale byly jsme tenkrát v tom Německu a vím, že jsme měli tenkrát z toho šok, protože jsme vůbec nevěděly, slyšely jsme samozřejmě z radia, z televize tenkrát, co se tady hrozného děje. A byly jsme z toho dost smutné a vůbec jsme zvažovaly, jestli se sem máme vrátit, jestli tam nezůstaneme. Protože do takové země, kde jsou sovětští okupanti, se nám vracet nechtělo, no ale. A tenkrát se nám dostalo i velké podpory od tamních studentů vysokoškolských. Vím, že jsme se tam účastnily nějaké takové pokojné demonstrace proti, že jsme tam vystoupily tenkrát proti té okupaci tady. A zvažovaly jsme. Ale protože jsme byly v posledním ročníku vysoké školy, před státnicemi, a chtěly jsme prostě dostudovat, tak jsme se pak hodně pozdě, někdy v listopadu, koncem roku, jsme se nakonec sem do České republiky vrátily."

"Ta 70. léta nebyla vůbec pro mě jednoduchá, jednak ze dvou důvodů. Já jsem v 60. letech, musím se o těch 60. letech zmínit, protože pak bude moje odpověď snadno pochopitelná. Já jsem prožila jako vysokoškolská studentka nesmírně krásná 60. léta. Jednak studovala jsem nejdříve na střední škole, pak na vysoké. Bylo veliké, nastalo veliké uvolnění, svoboda slova. Jako vysokoškolačka jsem hodně navštěvovala různé mítinky studentů, hlavně studenti z filozofické fakulty nás zvali, debatovalo se, diskutovalo se, bylo to krásné období. V té době se mi také podařilo, studovala jsem němčinu, takže jsem měla i možnost v roce 1967 vycestovat do Německa, do západního Německa. Pak jsem vycestovala v roce 1968 znovu. A proto pak, když přišla ta 70. léta, velmi těžce jsem je nesla."