Taky to není tak, že když je teď člověk na západě, tak automaticky všechno má.
Katharina Dötterl, rodným jménem Kuhn, se narodila dne 23. března 1981 ve východoněmeckém Eisenachu. Její otec byl vodohospodářem, matka pracovala jako sekretářka. Pamětnice má ještě staršího a mladšího bratra. Dne 19. února 1987 k nim v noci domů vtrhla policie v doprovodu příslušníků armády. Rodina byla z pohraničí nuceně přesídlena do Sömmerdy. Zatímco matka pracovala jako hlavní sekretářka v Domě hospodářství, otec již své zaměstnání vykonávat nesměl. Jelikož zhruba od roku 1987 tlak na jejich rodinu zesílil, vydali se ještě v den vydávání vysvědčení vlakem přes Drážďany do Prahy. Na Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze se dostali jako jedni z prvních. Prostory barokního Lobkovického paláce se pomalu plnily uprchlíky z DDR a ze zhruba patnácti lidí, kteří tam byli již od července, tam pak na podzim přišlo kolem 4 000 lidí. Dne 30. září 1989 k nim do podkrovního bytu velvyslanectví přišlo zhruba sto lidí. V tento den Spolkový ministr zahraničních věcí Hans-Dietrich Genscher pronesl z balkonu pražského velvyslanectví legendární větu, kterou oznámil uprchlíkům, desetitisícům občanů tehdejší Německé demokratické republiky, že jim bude umožněno vycestovat na západ. Vlakem přes Drážďany se dostali až do tábora pro uprchlíky v Hennebergu. Poté žili nedaleko Chiemsee a v průběhu následujících let v Mammendorfu, Deggendrofu a v Hofu. Rodiče se zpočátku živili jako pomocná síla v zahradnictví, než si našli práci v oboru. Paní Dötterl vystudovala v Erfurtu dějiny umění a religionistiku. Po studiu pracovala v oblasti politického vzdělávání. V roce 2004 se již s vlastní rodinou a rodiči vrátila domů do Lutzbergu. Od roku 2018 je ředitelkou Místního historického muzea v Gerstungen.