Josef Hořák

"To je těžké soudit, v tom táboře to bylo, kdybych to vyprávěl, tak popisovat úseky, kdyby byl blahobyt a z toho blahobytu najednou během hodiny přišel hlad. Během pár hodin. A bylo tak, že prostě přijela bezpečnostní posila většinou z Prahy, takových 60 i víc policajtů, obsadili všechny baráky, prohlídli, veškeré potraviny, co kdo měl, to naházeli doprostřed a polili to. Na noc jsme vždycky mívali takový barely, kde jsme chodili na stranu. Na chodbě ty barely byly. Tak tím barelem polili ty potraviny, všechno, těma splašky, těmi fekáliemi to polili, aby to znehodnotili. My jsme to potom museli uklidit jako tam bydlet, co tam bydleli a přišel hlad."

"Tam jsem byl v té malírně, jednou jsem tam byl tak sám a přišel za mnou jeden vězeň, tajně. Viděl, že tam jsu. Nevím, jak to, že za mnou přišel. No a vyzpovídal se mi, že to už těžko nese, co dělal, když zastavoval frontu na východě. Byl v Rusku, utekl před válkou do Ruska, dal se k NKVD a potom zastavoval frontu na východě. A to se dělalo tak, že prostě do těch vesnic je oblíkli do německých uniforem, nebo SS uniforem, a oni masakrovali obyvatelstvo a děti. Popravovali, přibíjeli na vrata a tak dále. Takový zhůvěřilosti dělali."

"Tam se k nám chovali celkem dobře, to já si nemůžu stěžovat, protože my jsme odváděli výkon. Rusové byli spokojení a Rusové byli ti hlavní. Já vím, že jsme jednou tak, když bylo hezké počasí v létě, tak jsme nespěchali pod tu zem. Kolikrát od těžní věže volali - už poslední klec jede dolů! My jsme věděli, že nás vždycky pustí dolů. Tak jsme tam leželi na sluníčku a jednou přišel ten Rus. Ten přijel čerstvě, neobeznámený se situací, asi z Ruska, protože řekl: odin, dva, tri, četyre, pjať. A na esenbáka - streljaj! Těch pět lidí že má zastřelit. On říká - u menja nevozmožno. Já nemohu streljať. On byl zvyklý hned střílet. V tom Rusku to byl daleko horší."

"And I was lucky to have already read the book named Clay-Eva calling London. It was a book from the occupation that described underground activities during the war. How the group worked in the Protectorate also described the situation in prison. So when I was locked up in a room that was about 1.4 at most, 1.2 maybe, and 2.2 meters long... There was the door in a wall that opened for the night, I was lying on the floor, on that door, the mattress was so stiff. The whole time from 6 to 22 hours one had to either walk, not be allowed to sit or squat. Walk or stand. And that's an awfully long time. And that was psychologically very well done. It was no fun. There was complete silence in those solitary rooms, there must have been silence. And sometimes someone couldn't stand it, started yelling there, such a crazy roar, or just moaning. So it added to the awakening of fear and anxiety about what tomorrow would be like. I had all that experience there as a young man, well, and then I resourced from that book. I knew, now you have to eat what they give you, because otherwise you would die it in a moment. Even though it was the first night, everyone had a tight stomach, so I ate the whole dinner because I knew I had to eat."

"I was arrested in February 1953, I was arrested as a driver. The head of the group, it was in Pardubice, Samšeňák, he escaped, it was a job for French espionage. They arrived normally by car, went inside, handcuffed me and took me away. They put me in a cell and that's how it started. A total of four years. So I was still lucky, I say it only to myself, it's not like I'm born under Jupiter in the conjunction of the Sun. So I'm a child of fortune. I have been really lucky many times in my life. And in the end, in the prison, I went through a lot compared to others. Because I was locked up in Olomouc; then I went to jail in Pankrác, then I was brought from Pankrác to Chrudim. Then I was for a while in Pardubice, from Pardubice I went back to Chrudim. And from there to Pankrác again and from Pankrác in a large transport to Jáchymov. And they took me from Jáchymov to Slavkov. At Slavkov, I signed up as a sculptor there. They took me to Ostrov nad Ohří, where I did sculptural work for half a year, I did models for Prague plasterers."