Dokud dýchám, můžu něco změnit
Stáhnout obrázek
Vladimír Adamíra se narodil 23. května 1963 v Přílepech okr. Kroměříž, jako mladší ze dvou dětí rodičům Jaroslavě a Vladimíru Adamírovým. Otec pocházel z Liberce, pracoval jako dělník, matka se živila jako úřednice. Dědeček, Jaroslav Adamíra, byl roku 1950 odsouzen v politickém procesu na dvacet let, propustili ho roku 1960 díky amnestii. Roku 1966 se rodina přestěhovala do Přerova a otec vstoupil do KSČ. Vladimír se vyučil elektrikářem. Před vojnou se dostal do prostředí přerovského undergroundu. Začal se učit hrát na saxofon, později na fagot a klarinet. Po dramatických zkušenostech na vojně se mu podařilo získat modrou knížku za cenu dvou pobytů v psychiatrických léčebnách. Roku 1984 začal hrát v kapele Heparoid, se kterou vystupovali na zakázaných akcích. Přidalo se šíření samizdatů, kdy s přepisem tiskovin pomáhala i matka, písařka. Roku 1987 se přestěhoval do Ostravy, pracoval jako jevištní technik v divadlech, hrál v dalších kapelách. V letech 1988/1989 navštěvoval setkání disidentů v bytě Dolores Šavrdové v Ostravě. Roku 1989 se vrátil do Přerova, pracoval jako topič v kotelnách. Podepsal petici Několik vět. Po revoluci dál experimentoval v hudební sféře, dva roky působil jako DJ, k hraní zval různé hudebníky. Mezi jinými Lázaro Cruze, kubánského jazzového hráče na trubku. Působil v kapelách Heparoid, Černý Potkan, Absolutní Bezedno, Zdá se, že u Hyklů je vše v pořádku, Zabloudil, Stará dobrá ruční práce, Sheeva yoga, Super tankers. Dosud se aktivně věnuje hudbě (Massola, Strakův pojízdný cirkus), nebrání se hudební spolupráci napříč žánry. Po revoluci zůstal u práce v kotelně, která mu dává tvůrčí prostor. V roce 2023, v době natáčení, žil v Přerově.
