Antonis Arabadzis

Arabadzis: „Jinak jsem rusofil. Teda co se týče hokeje, rusofil odjakživa.“ Manželka: „Jo! To určite.“ Arabadzis: „Když je hokej Česko - Rusko, tak fandím Rusům.“ Manželka: „Jo, a pak mi říká: Ale jsem rád, že to Češi vyhráli.“ Arabadzis: „Ne, teď jsem byl rád, že to vyhráli Češi, protože mě naštvali Rusové. Celou dobu vyhrávají, vyhrávají, a nakonec dechem nevydrží. A kdyby ses mě zeptala, proč se mi to líbilo, že vyhráli Češi... rotože těch pětadvacet nejlepších hokejistů tam nešlo, ale šli tam mladý kluci a vypadalo to, že propadnou, a nakonec vyhrajou mistrovství světa. Tak to uznávám!“

„Chtěli mně uříznout nohu, já jsem nechtěl. Já jsem ani česky neuměl, nemluvil, že. A naproti mně ležel jeden takový Řek a ten byl v sádře. On měl odsud sádru až dolů, akorát ruce měl volné. Něco měl s páteří prostě, ale on zde byl nějak delší dobu, v Československu. Vím, že se jmenoval Spyros. A on mně řekl, že mně chtějí uříznout nohu a že to musí někdo podepsat. Rodiče jsem neměl, rodiče mi zahynuli, matka mi zemřela, když mi bylo šest let, a otec zahynul v roce 1949.“