Sirley Ávila León

"Když jsem vyšla z kumbálu, držel v ruce mačetu, kterou se mi pokusil zaútočit na hlavu, přičemž já jsem se bránila rukou. Usekl mi ruku. Když zaútočil znovu, bránila jsem se druhou rukou. Zlomil mi ruku, ale nepořezal mě. Jsou to dva roky a ještě tam mám jizvu. Dalším zásahem mě řízl do ramene, kde mi způsobil tak deset centimetrů dlouhou řeznou ránu. Další útok směřoval na pravé koleno, přeříznul mi šlachy a upadla jsem. Když jsem ležela na zemi, přeřízl mi i druhou nohu dvěma zásahy a další do pravé nohy. Byla jsem absolutně bezbranná. Bylo vidět, jak mám přeseklou kost na noze. Pak mi chtěl zaútočit na hlavu. Já jsem ležela na zemi, vedle místa, kde se krmí prasata a neviděla jsem ven z domu. Pak už vím jen z vyprávění, že ta paní, která u nich byla na návštěvě, byla z Las Tunas, vyběhla ven shánět pomoc. Pak, když mi řekl, že mi usekne hlavu, podívala jsem se na nebe, smířená, že jestli to má takhle skončit, tak to skončí, byla jsem hrdá a navíc to bylo všechno tak rychlé, že nebyl čas nad ničím přemýšlet."

"Nakonec jsem byla i zvolena provinčním lídrem Republikánské strany pro Las Tunas. Na svoje náklady, tak, jak jsem to dělala vždy, jsem začala objíždět jednotlivé okrsky, a to jak městské, tak venkovské, a začala jsem organizovat opoziční hnutí. Založila jsem několik místních buněk, scházela jsem se s lidmi, žádala jsem o podporu také lidi, kteří mě znali z místa, kde jsem působila před tím jako oficiální zastupitelka. Nemůžu říct, že v každém okrsku by byl někdo, kdo se hlásil k opozici, nicméně já jsem hledala prostě podporu lidí, a to klidně uvnitř systému. Podporu kolektivu místních lidí, který mě znal a věděl, jak se věci mají. Mám za to, že je to nejlepší způsob jak se dožadovat práv - s podporou lidí, kteří tě znají a vědí, že mluvíš pravdu."