PhDr. Václav Bartůšek

„Já jsem vždycky když přišlo datum osvobození americkou armádou, vyvěsil na plot obrovskou americkou vlajku. Měla rozměry prostěradla na manželskou postel. Vedle mě bydleli Ráčkovi, měli žlutě natřený barák a proti té žluté fasádě byla ta americká vlajka dobře vidět. Jakmile se projelo pod mostem železničním od Mariánek, tak vám padla do oka obrovská americká vlajka. A tak jsem ji vždycky vyvěsil a uvařili jsme si kafe s manželkou a hádali jsme, za jak dlouho přijedou policajti. Někdy tam byli za deset minut, někdy jim to trvalo dvě hodiny. A naposledy před tou revolucí, to je právě pikantní zážitek, jak se život člověka podobá sinusoidě. Jednou jsi nahoře, jednou dole. Tak to jsem zrovna pracoval v JZD Trstenice před revolucí a v tom květnu, na konci dubna, jsem vyvěsil, jako obvykle, vlajku. Shodou okolností byla zrovna přísaha v kasárnách. A když pro mě přijeli, tentokrát asi za dvě hodiny, a vezlli mě na výslech, estébáci tady měli na policii takovou komůrku úplně nahoře pod střechou. Tak jsem se ptal, kdo to napráskal letos. A oni mi říkali: ,Budete se divit, pane Bartůšku, ale my jsme dostali jedenáct telefonátů od rodičů vojáků ze Slovenska, kteří přijeli na tu přísahu za těmi svými syny.' Tak si představte, jakou museli vynaložit námahu, aby to naprášili, protože tehdy nebyly mobily, museli si najít veřejný telefon a zavolat na tu policii, jak je možné, že tady na baráku je americká vlajka. A samozřejmě následoval obligátní výslech, kdy jsem tvrdil, že to je prostěradlo, které jsme vyprali a dali usušit. Rok se s rokem sešel a já ve funkci místostarosty připravoval oslavy osvobození americkou armádou a svolal jsem na to takovou pracovní skupinu, kde samozřejmě byl i náčelník policie. A když jsme skončili tu poradu, tak on za mnou přišel a říkal: 'Pane Bartůšku, nevíte, kde bychom sehnali americkou vlajku, abychom si ji dali na policii, na barák?' Tak jsem mu říkal: ,Kdybyste bývali byli loni důslední a zabavili mi tu moji, tak jste měli největší prapor na okrese.' Takže takhle to bylo zajímavé v tom, jak ten život s člověkem občas někdy zamává.“