PhDr. Václav Bartůšek

* 1946

  • „Já jsem vždycky když přišlo datum osvobození americkou armádou, vyvěsil na plot obrovskou americkou vlajku. Měla rozměry prostěradla na manželskou postel. Vedle mě bydleli Ráčkovi, měli žlutě natřený barák a proti té žluté fasádě byla ta americká vlajka dobře vidět. Jakmile se projelo pod mostem železničním od Mariánek, tak vám padla do oka obrovská americká vlajka. A tak jsem ji vždycky vyvěsil a uvařili jsme si kafe s manželkou a hádali jsme, za jak dlouho přijedou policajti. Někdy tam byli za deset minut, někdy jim to trvalo dvě hodiny. A naposledy před tou revolucí, to je právě pikantní zážitek, jak se život člověka podobá sinusoidě. Jednou jsi nahoře, jednou dole. Tak to jsem zrovna pracoval v JZD Trstenice před revolucí a v tom květnu, na konci dubna, jsem vyvěsil, jako obvykle, vlajku. Shodou okolností byla zrovna přísaha v kasárnách. A když pro mě přijeli, tentokrát asi za dvě hodiny, a vezlli mě na výslech, estébáci tady měli na policii takovou komůrku úplně nahoře pod střechou. Tak jsem se ptal, kdo to napráskal letos. A oni mi říkali: ,Budete se divit, pane Bartůšku, ale my jsme dostali jedenáct telefonátů od rodičů vojáků ze Slovenska, kteří přijeli na tu přísahu za těmi svými syny.' Tak si představte, jakou museli vynaložit námahu, aby to naprášili, protože tehdy nebyly mobily, museli si najít veřejný telefon a zavolat na tu policii, jak je možné, že tady na baráku je americká vlajka. A samozřejmě následoval obligátní výslech, kdy jsem tvrdil, že to je prostěradlo, které jsme vyprali a dali usušit. Rok se s rokem sešel a já ve funkci místostarosty připravoval oslavy osvobození americkou armádou a svolal jsem na to takovou pracovní skupinu, kde samozřejmě byl i náčelník policie. A když jsme skončili tu poradu, tak on za mnou přišel a říkal: 'Pane Bartůšku, nevíte, kde bychom sehnali americkou vlajku, abychom si ji dali na policii, na barák?' Tak jsem mu říkal: ,Kdybyste bývali byli loni důslední a zabavili mi tu moji, tak jste měli největší prapor na okrese.' Takže takhle to bylo zajímavé v tom, jak ten život s člověkem občas někdy zamává.“

  • „My jsme spolu [s Milanem Knížákem] zažili takovou akci. On dělal tehdy na čističce odpadních vod a tam si půjčil traktor, a já jsem sehnal tady od zedníků Sdružených služeb sud vápna. A to jsme naložili na traktor a na hlavní ulici Knížák maloval různé nápisy. A u Slovanského domu, to je tady naproti, tak tam byla na rohu celé roky velikánská rudá hvězda, která v noci svítila, protože tam byl zavedený proud a byly tam žárovky. A na té křižovatce Milan napsal přes celou ulici: ,Ejhle, hvězda pěticípá, pod ní český národ chcípá'. A potom druhý den, kdy šel ten průvod, ta generální stávka [po srpnu 1968], tak čelo průvodu, když si to lidi přečetli, se tam zastavilo a tam jsem viděl, jakou neuvěřitelnou sílu má dav: ta hvězda musela dolů. Tak se nabídl jeden takový zvláštní člověk, žil tady pár let, nějaký Hans, byl míšenec, mestic, přišel sem ze západního Německa a tam se živil jako sparing partner v boxu. Byl to takový odvážný chlapík. Tak ten si od domovníka ve Slovanském domě půjčil pilku na železo a vylezl z okna po římse k té hvězdě a začal ji upilovávat. Ona byla zakotvená kovem a dvěma nosníky do zdi. A ten první upiloval, hvězda pořád držela. Když začal pilovat druhý, tak se hvězda nakláněla a ten dav zahučel. A když spadla hvězda na zem, tak byl vidět obrovský chumel lidí. A když jsme potom šli dál, tak ta hvězda byla zmačkaná, jako když ji nějaký obr vezme a jako plastelínu ji zmačká, přitom to byl pevný materiál, to byl nějaký elkový profil, železo, a ten dav měl takovou sílu, že tu hvězdu úplně zprohýbal, a pak ještě dlouhé dny visela na kandelábru na rohu té křižovatky.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Mariánské Lázně, 31.05.2024

    (audio)
    délka: 02:27:38
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V době normalizace našel útočiště v trampském Dostavníku

Václav Bartůšek, 1990
Václav Bartůšek, 1990
zdroj: archiv pamětníka

Václav Bartůšek se narodil 23. dubna 1946 v Teplicích. Jeho rodiče pocházeli z Benešovska, otec Václav Bartůšek starší z rodiny sedláků v Nesvačilech. Strýcové Jan a Josef Bartůškovi byli v 50. letech jakožto soukromí zemědělci a členové agrární strany odsouzeni k vysokým trestům. Václavovi rodiče se po válce přestěhovali do pohraničí, nejprve do Klimentova u Mariánských Lázní a později do centra Mariánských Lázní. Otec zde pracoval jako vedoucí řeznictví, matka pomáhala v obchodě. V mládí Václav hodně četl a od 13 let se věnoval trampingu. Po základní škole nastoupil na průmyslovku v Lokti, kterou však nedokončil. Do roku 1964 pracoval jako kopáč na stavbě železnice. V letech 1964–1967 absolvoval základní vojenskou službu u motostřeleckého pluku v Prachaticích. Po návratu se zapojil do kulturního života v Mariánských Lázních. Během invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se účastnil protestů. V následujících letech normalizace vyjadřoval svůj nesouhlas s režimem například vyvěšováním americké vlajky na výročí konce druhé světové války. Vystřídal řadu zaměstnání, mimo jiné pracoval jako lesní dělník, prodavač či řidič. Dálkově vystudoval střední ekonomickou školu a později i obor teorie kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK), kde získal doktorát. V 70. a 80. letech organizoval v Mariánských Lázních a okolí folkové a country koncerty pod názvem Přepřahání dostavníku. Tyto akce se staly významnou součástí kulturního života regionu a útočištěm před normalizační šedí. V roce 1989 podepsal Chartu 77 a uvažoval o emigraci do Austrálie, prodal dokonce svůj rodinný domek. Jeho plány však změnil 17. listopad 1989. Zapojil se v Mariánských Lázních do činnosti Občanského fóra, stal se zastupitelem a místostarostou. V 90. letech se pokusil podnikat. Je stále aktivní jako elektrikář a provozovatel pojízdné kavárny.