Taťána Blažková

* 1947

  • „K němu hrozně, k tomu Janovi [Schebkovi], protože tomu dělali nejhorší věci, které mohli. Protože tam si nosil bandasku s pitím a oni mu do toho čůrali. Prostě ho ubíjeli úplně šíleně. Dělnická třída a on šlechtic, takže odtamtud odešel, že to nevydržel – a skončil jako cestář.“

  • „Tam [na zámku v Hodkově] byl dědeček s babičkou a byl tam Áda [Adolf], ten nejstarší syn, ten tam byl se svojí manželkou. A tam se narodil jejich syn Alex. Ten [Adolf] tam zůstal nejdéle, protože když je vyhnali a zabrali zámek, tak jemu tenkrát komunistický komando nařídilo, že tam musí zůstat v hospodářské budově. V tom statku, který tam byl, krmil dva roky prasata. Chodili ho sledovat a hlídali ho, protože ten největší komunista, tak ten ho hrozně hlídal. Myslel si, že [Adolf] hodí něco prasatům, aby škodil. To nikdo z té rodiny neměl nikdy ve zvyku. Prostě stalo se, život šel dál. A i když tím trpěli, tak prostě žili dál.“

  • „To si pamatuji z první třídy, že my [sourozenci] jsme jezdili za tátou, že babička vždycky napekla, to si hrozně pamatuji, jak jsme jezdili na Pankrác a čekali u železných vrat. Babička tam pro tátu předávala balíček. A tam jsme jezdili s babičkou Wiesnerovou. Celý rok jsme byli u ní. Pak teprve jsme se na prázdniny, nějak po té první třídě vrátili. Potom se nějak vrátil táta, a to si také pamatuji, protože se vrátil v noci. Najednou byl hroznej hluk a mamka křičela, tak nás všechny děti vzbudila, protože vítala tátu.“

  • „Myslím si, že tak, jak se táta choval, nebo jak to vyznívalo z jeho chování, on se cítil za ten rok vazby daleko ukřivděnější než máma za to všecko, o co přišla, a jak trpěla. Dávali jí všechno najevo i to období, kdy byl ve vazbě. To všechno odnesla máma. Ale on se cítil daleko ukřivděněji, ale i tak se choval.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Chotěměřice t. Pančava, 10.05.2021

    (audio)
    délka: 01:56:49
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Chotěměřice t. Pančava, 18.05.2021

    (audio)
    délka: 01:50:27
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Z baronů Schebků nadělal komunistický režim krmiče prasat, přesto nezahořkli

Taťána Blažková, roz. Wiesnerová, *1947
Taťána Blažková, roz. Wiesnerová, *1947
zdroj: archiv pamětníka

Taťána Blažková, roz. Wiesnerová, se narodila 16. července 1947 v Kutné Hoře. Vyrůstala na statku v Chotěměřicích poblíž Zbraslavic, který její maminka Tatiana Wiesnerová, roz. Schebková, dostala věnem – pocházela totiž ze známého a majetného šlechtického rodu Schebků, kterým patřilo i několik zámků v Čechách. Baron Alfréd Schebek, dědeček pamětnice, vlastnil zámek v Hodkově, kam za první republiky přijížděly osobnosti jako například Jan Masaryk, rodiče Václava Havla, Rudolf Firkušný nebo Rafael Kubalík. V poválečné době byla na zámek uvalena národní správa a Alfréd byl i se svou rodinou ze zámku vykázán. Vystěhovali se do Prahy a žili v malém bytě u svých přátel na baště sv. Tomáše. Adolf Schebek, strýc pamětnice, byl po únoru 1948 vyloučen z ministerstva vnitra a posléze se v Hodkově živil jako krmič prasat. Byl sledován StB a později získán jako TS (tajný spolupracovník). Podobný osud postihl i prastrýce Jana Schebka, který poté, co byl ze zámku ve Zruči nad Sázavou vyštván, živil se jako dělník v národním podniku KOVO-FINIŠ, kde byl pro svůj šlechtický původ šikanován. Zemřel krátce nato roku 1952. Z chotěměřického statku byla roku 1950 vystěhována i rodina pamětnice a několik let žili na státním statku v Dražicích na Mladoboleslavsku. Otec Vladimír Wiesner se ve vedlejší vesnici živil jako zootechnik, kde byl v červenci 1952 StB zatčen a posléze obviněn ze sabotáže hospodářského plánu. Byl vyšetřován ve vazbě na Pankráci a až v lednu 1954 ve vykonstruovaném procesu odsouzen ke dvěma měsícům vězení. V roce 1955 byl výbuchem granátu usmrcen bratr pamětnice Tomáš. Rodinu pak o pár let později opustil otec Vladimír. Taťána nemohla studovat střední školu, v kádrových materiálech měla uvedeno, že je šlechtického původu. Statek jim byl po roce 1989 v restitučním řízení navrácen. V době natáčení žila v Chotěměřicích u Zbraslavic (květen 2021).