Mám pocit, že jsem nepromarnila život
Eva Borková se narodila 4. prosince 1938 v Praze do české evangelické rodiny. Dětství prožila v Chodově u Prahy, kde zažila na jaře 1945 krvavé události spojené s Pražským povstáním a boji s ustupujícími Němci. V roce 1948 se rodina přestěhovala do pražských Letňan. Rodiče se ji snažili vychovávat v křesťanském duchu a pravidelně docházeli do kostela na nedělní mše. To samozřejmě po roce 1950 neušlo pozornosti a na rodinu byl vyvíjen stále větší nátlak. Proto když se uvolnila maminčina rodná chalupa, tak se rodiče rozhodli Prahu opustit a přestěhovat se do klidu vzdáleného vsetínského venkova, do vesničky jménem Růžďka. Po absolvování základní školy Eva Borková nechtěla pokračovat ve studiu a nastoupila jako kreslička. Nakonec si však dálkově udělala maturitu. Poté se přistěhovala za rodiči na Valašsko a začala pracovat v kultuře v osvětovém domě ve Vsetíně. O prázdninách jezdila jako pomocná síla na pionýrské tábory. To formovalo její pozdější profesi. Stala se jednou z prvních profesionálních pěstounek a svůj život spojila s výchovou a péčí o děti bez rodiny v SOS dětské vesničce v Karlových Varech. Tam prožila tíživé období normalizace, když byla vesnička převedena do pravomoci státu a několikrát se rozhodovalo o její likvidaci. Za třicet let se v SOS dětské vesničce starala o devatenáct dětí. Za svou práci byla v roce 1999 vyznamenána medailí Za zásluhy II. stupně. Eva Borková žije v Karlových Varech.