Bedřich Boršek

* 1928

  • "Když přišli Rusové a tak zvaně nás osvobodili, tak ještě předtím mě moji vedoucí zagitovali s tím, že jsem perspektivní mladý muž, abych vstoupil do strany, že bych mohl mít nějaké postavení. Ne že bych to chtěl udělat, ale nakonec jsem to povolil. A když potom přišli Rusové a obsadili, poněvadž z Igly bylo vidět směr na vysílač a viděl jsem tam zaparkované a zaležené ruské vojáky, tak mi to nedalo a začal jsem rebelovat. Proč jsou tady vojáci, když nás chtěli osvobodit a tady nás okupují a hlídají nás se zbraní? A tak jsem se nedohodl s vedením strany, a proto jsem během toho druhého roku stranické příslušnosti položil legitimaci a vystoupil jsem ze strany. A hned jsem byl špatný. Bylo mi oznámeno, že jsem zradil stranu tím, že jsem ji nepodpořil v kritických chvílích."

  • "Přesedl jsem si k těm dvěma chlapům k prostředním dveřím autobusu. Když jsme se tam bavili o tom, co uděláme, tak ten důstojník říkal, že musíme počkat, až bude příležitost, že to necháme na těch, co jsou venku, aby nám pomohli. A tak jsem napsal papírek, že je unesený linkový autobus a vyhodil jsem ho z okna."

  • "To jsem nacvičoval ještě v Přerově a jel jsem s přerovskými sokoly s dorostenci do Prahy. Perlička byla ta, že Sokol Přerov dostal nějakým způsobem krásně hedvábný americký prapor. Kluci šli s praporem, tak byla velká sláva, že jsme šli s praporem. Když jsme šli kolem tribuny, kde stál Gottwald, tak se všichni měli dívat doprava a my jsme se dívali doleva. Naproti nám stála hrstka sokolů v krojích, ale to byli komunisti, ti tam hulákali oslavy. My jsme šli hrdě s odvrácenou hlavou, vlevo hleď."

  • "V šestašedesátém jsem jim podepsal tu… jo… do partaje. No a teď když přijeli ti Rusáci a začali nás… jako že nás osvobodili, tak jsem začal hned rebelovat, proč, když nás jako obsazují… když nás osvobodí, proč nám obsadili tady... se zbraněmi a vysílačku a všechno nám zabrali. Tak jsem hodil legitimaci a vystoupil jsem z partaje."

  • "Když jsem dělal ty nácviky na ty spartakiády, těch skladeb, tak byly vždycky secvičené srazy pro ty jednotlivé okresy, kraje a tak. Tak to jsem se toho zúčastňoval, jenže vždycky pravidelně ty cvičitelé, navečer, to jsme byli po večeři, tak jsme si v hospůdce zazpívali sokolské písničky, to bylo… Přestože jsme byli v totalitě, tak jsme zpívali sokolské písničky, protože to nám nedalo."

  • "A zažil jsem právě tady i nálet na Budějovice dvakrát, jednou, to jsme bydleli v Havlíčkově kolonii před tím mostem, jak je k Poliklinice Jih, v té Lidické, no a byl nálet. No a bouchla bomba, my jsme byli ve sklepě a vyrazilo to domovní dveře a cihlový prach vlítl do sklepa. Paní, která žila nahoře, švadlena, tak začala plakat, co bude s jejími látkami. A když jsme přišli, bydleli jsme tam v prvním poschodí, tak se to potom uklidilo, tak jsem koukal do dvora – sousedům visela na větvi vesta s hodinkama a tam jsem zjistil potom, že tam bydlel pán, který těžko doslýchal, a když viděl ty bomby, tak asi vyšel na balkón a tam bouchla bomba a jeho to vyhodilo a proletěl tou hruškou a zůstala tam akorát ta vesta. To pak jsem prošel město po tom náletu, tak jsem viděl tu spoušť, která byla."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Domov seniorů U Hvízdala 6 v Českých Budějovicích, 22.11.2018

    (audio)
    délka: 54:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    České Budějovice, 21.02.2020

    (audio)
    délka: 59:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
  • 3

    České Budějovice, 05.03.2020

    (audio)
    délka: 40:13
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Seděl v autobuse, který chtěli unést na Západ

XI. všesokolský slet v Praze, 1948
XI. všesokolský slet v Praze, 1948
zdroj: Archiv pamětníka

Bedřich Boršek se narodil 17. srpna 1928 v Bystřici pod Hostýnem, kde měl jeho otec František Boršek obchod se smíšeným zbožím. Brzy po jeho narození se rodina přestěhovala do Kroměříže. Protože byl jeho otec za první světové války legionářem v Rusku, mohl si před druhou světovou válkou zažádat o státní službu a dostal umístěnku do Kašperských Hor jako zřízenec berního úřadu. Bedřich s matkou Pavlínou Borškovou zůstali na začátku války ještě v Kroměříži, kde také zažili příchod německých okupačních vojsk. Téměř celou druhou světovou válku strávil Bedřich v Českých Budějovicích, kde získala rodina po odchodu otce ze Šumavy státní byt. Zde také zažil bombardování Českých Budějovic spojeneckými vojsky v březnu 1945. V roce 1948 se jako dorostenec zúčastnil XI. všesokolského sletu v Praze, kde spolu s přerovskými sokoly protestoval proti nastupujícímu komunistickému režimu. V roce 1966 vstoupil do Komunistické strany Československa, ale už v roce 1968 na protest proti obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy ze strany vystoupil, což vedlo k tomu, že jeho nejmladší dcera nesměla studovat zdravotnickou školu. V roce 1984 byl jako jeden z rukojmích v uneseném autobuse směřujícím ke státní hranici do Strážného a následně do NSR. V době natáčení rozhovoru (2020) žil v Domově pro seniory U Hvízdala v Českých Budějovicích a plně se věnoval svým koníčkům.