Otto Brádler

„Náš denní režim byl asi takový, že jsme neměli minutu volnou, dalo by se říct, když to přeháním trochu. Do dvou od šesti se dělalo, potom se šlo na oběd. Byla asi hodinka volná i s tím obědem, protože jsme měli stejný boty, všechno, co bylo na stavbě, jsme si museli vyčistit. Potom odpoledne bylo zaměstnání vojenský. Bylo buď školení, nebo cvičák.“ (Tazatel: Co jste na tom cvičáku dělali, když jste neměli zbraně?) „Beze zbraně lezli po zemi, pochodovali, vpravo v bok, čelem vzad. To bylo otravný až hrůza. A přišli jsme, šli na večeři a po večeři zas muselo být nějaký zaměstnání, prostě zájmový kroužky byly.“

(Tazatel: A vy jste tam byl celý rok u toho sedláka?) „Já jsem tam byl celý rok a možná o něco víc, už ty dny nevím.“ (Tazatel: A jak se k vám chovali? Dávali vám to najevo?) „No dávali, strašně. To nemáte vůbec pojem jak. Horší než pes byl Němec. To nebyl člověk.“ (Tazatel: Vy jste vlastně ani neměli nárok na potravinové lístky po válce?) „Jo, měli. My jsme dostávali potravinové lístky.“ (Tazatel: Jak to skončilo u toho sedláka po roce?) „Tam jsem byl akorát tu letní sezonu, a když už neměl práci pro mě, tak mě dal zpátky do lágru. Ani jsem se nezabydlel, jak mě odevzdával, tak tam byl další. Tam byl vulkanizér, to dneska snad ani není to povolání už. A ten si mě vyzvednul a tam jsem se měl poměrně slušně. Tam jsem se dobře najedl, v Jičíně. Ti se ke mně chovali slušně, ale ten sedlák, ten měl dvě holky asi v mým věku. Kdepak aby se na mě podívaly. Po tom roce jsem dostal to občanství a tím mě táta vyzvedl.“

„Já jsem vyšel ven a právě, prostě tam jsem byl, to nebyl dvorek, vedle baráku jsem tam něco, jsem se potuloval. Přišli gardisti, byli o málo starší než já, oslovili mě, a je slyšet na češtině, taky poznáte Němce. Zjistili prostě, že nemluvím dobře česky, že mám přízvuk. A hned: ,Seš Němec, co Hitlerjugend?‘ No a už jsem měl revolver na prsou.“ (Tazatel: Jak to dopadlo? Odešli?) „No dobře, zaplať pánbůh, proto jsem tady.“