Zdeněk Brom

* 1937

  • „A Novotný, ten se zase u partyzánů moc dlouho nezdržel. Ten se vrátil domů a žil jako doma, ale on měl výhodu, on byl z Vyžic a bydlel vlastně u lesa. On měl na dvorečku pomalu smrky. Takže on kdykoliv mohl utýct do lesa. A vrátil se domů a v Bukovině byla taneční zábava a on při tý taneční zábavě si nechal zahrát sólo pro partyzány. Tím to všechno prasklo. Druhej den všecky posbírali, většinu jich pustili, ale jeho ne. Jeho nechali. Přesvědčili ho ke spolupráci, dali mu nějakej fotoaparát, potřebovali ještě zjistit něco. Dali mu peníze a dali mu číslo na Mayera, na vedoucího gestapa protipartyzánskýho odboje v Kolíně. A on přijel zpátky, šel k partyzánům, ty ho prověřili, zjistili u něj... našli u něj číslo gestapa. Odsoudili ho podle partyzánský přísahy k trestu smrti a zastřelili ho.“

  • „Druhej, ten bydlel u Ouřecků ve stodole, a ten zase ten den, kdy seskočili ty partyzáni u těch Lovčic a odebrali se do Železnejch hor, tak to bylo toho šestadvacátýho večír. Tak sedmadvacátýho Ouřeckej mu dal malorážku a údajně ho poslal na houby. Jenomže, koncem října, skoro o Dušičkách, ho poslal na houby a dal mu s sebou malorážku. Košík si nevzal. A když ho tam zastavili ruský partyzáni, který seskočili, tak měl přes rameno malorážku, tu flintu, a v ruce měl zajíce. A tím se seznámil s těma originál partyzánama.“

  • „V hospodě, tam byli do rána ty chlapi rozestavěný. A nejhorší to bylo, jak říkali, že tam byl nějakej z kolínskýho gestapa. Nějakej Otradovský, Otradovec. A ten je kopal. Oni jak usínali a padali, museli stát rozkročený a on je kopal. On měl dřevěnou nohu, on měl nějakou protézu, a tou dřevěnou nohou je kopal. Takže vždycky, když některej chtěl usnout nebo tak vestoje, tak on ho kopnul. Tam byli až do rána, potom tam přivedli chlapy od tý stříkačky, co stříkali na tý stodole, jak tam zavedli to stříkání. No stejně to neuhasili a stodola shořela. Tak ty tam přivedli. Ráno je nakládali. Všude se říká autobus. No u nás žádnej autobus nebyl, možná jeden, že tam přijel takovej autobusek. Ale byli tam s nákladním autem, to si pamatuju, protože sousedka ukrojila krajíc chleba, zabalila to a já jsem utíkal za tím náklaďákem a házel jsem to tam tomu sousedovi do toho auta, do toho náklaďáku.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové ED, 17.07.2020

    (audio)
    délka: 02:25:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Pivo teklo proudem, ale neměl ho kdo pít

Zdeněk Brom (vlevo) s rodinou
Zdeněk Brom (vlevo) s rodinou
zdroj: archiv pamětníka

Zdeněk Brom se narodil 21. září 1937 v malé vesničce Licoměřice na úpatí Železných hor jako druhý syn do rodiny tesaře. Jako malý hoch zažil koncem roku 1944 nacistickou razii, při níž byla odhalena partyzánská jednotka působící na Licoměřicku, které místní občané pomáhali. Po zátahu bylo z Licoměřic a z vedlejšího Lipovce odvlečeno více než 100 mužů a několik žen do věznice v terezínské Malé pevnosti, kde 25 z nich podlehlo tyfu a několik dalších zemřelo po svém návratu v květnu roku 1945. Pamětník se stal rovněž svědkem odchodu poražených německých vojsk. V padesátých letech rodina přišla o své malé pole a pamětníkova matka musela nastoupit jako pracovní síla do JZD. Zdeněk Brom se vyučil strojním zámečníkem a po ukončení školy nastoupil jako strojní údržbář do lomu v Prachovicích, kde pracoval až do svého odchodu do důchodu. Celý život se věnuje připomínce válečných událostí, které se na konci války odehrály v jeho rodné vesnici a okolí, píše vlastní kroniku a přispíval i do několika publikací, které se věnovaly partyzánům v podhůří Železných hor.