Alžběta Bürgerová

* 1929

  • „Já jsem zůstala ve straně, protože jsem viděla, jak se zlepšily pozice mých rodičů. Máma sloužila od 12 let u sedláků. Byla velice nadaná. Tu hlavu jsem stejně zdědila po ní. Já vždycky říkám, že ze všeho nejlíp mi slouží hlava. Máma od 12 let sloužila. Říkala, že sloužila v nějakým mlýně, kde musela v létě v zimě máchat prádlo v ledové vodě. Kolikrát si přinesla hrneček horké vody, protože si myslela, že jí upadnou ruce. Pak dělala u nějakých dalších sedláků, oni ji nepojišťovali. Když měla jít do důchodu, neměla pojištěná léta. Když začalo pojišťování, tak sedlák zamknul všechny děvečky a pacholky doma, aby nemohli jít na schůzi, kde se o tom debatovalo. Máma říkala, že když nemohla sehnat roky na důchod, tak musela shánět nějaká potvrzení svědků a tak. Také povídala, že když šla od nějakého sedláka z Černice, že plakala, že si promítala život v posluhování, když pracovala jako děvečka, a že celou cestu plakala. Nakonec nějaká léta sehnala a dohromady nějaký důchod měla. A to samé měl otec.“

  • „Když zavřeli českou školu, tak Němci vynesli ze školy na kopec vlajky, dva obrazy prezidentů, velké, zarámované v ozdobných rámech a všechno, co souviselo s českou výukou. Vynesli i české knihy, ne všechny. Ve škole byla knihovna pro dospělé i pro děti. Zapálili to a halasili se radostně na kopci u ohně. Když jsme šli druhý den do školy, tak jsem se tam šli podívat. Vyhrabali jsme si tam kousek toho rámu z obrazu prezidenta a vzali jsme si ho na památku.“

  • „A v té německé škole, jak to vypadalo? Každá hodina začínala hlasitým prohlášením: Heil Hitler! Každá hodina taky tak končila. Paní učitelka mluvila jenom německy. Když mě vyvolala, já jsem její otázce nerozuměla a nemohla jsem ji odpovědět, načež ona si poklepala na čelo a: ,Tschechische Trottel.´“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Český Krumlov, 19.09.2023

    (audio)
    délka: 01:14:04
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Každá hodina začínala a končila hlasitým provoláním: Heil Hitler!

Alžběta Bürgerová, 1960
Alžběta Bürgerová, 1960
zdroj: Archív pamětnice

Alžběta Bürgerová se narodila 4. října 1929 do chudé české rodiny zedníka Petra Draxlera a Alžběty Draxlerové (roz. Duškové) na samotě Včelíny. Samota Včelíny se dodnes nachází přesně mezi obcemi Věžovaté Pláně a Zubčice. Do roku 1938 navštěvovala českou školu v nedaleké Věžovaté Pláni. Přestože samota Včelíny oficiálně patřila pod českou obec Zubčice, po vyhlášení Mnichovské dohody se na nátlak německých sousedů připojila k Věžovaté Pláni, která spadala do Sudet. Již od druhé poloviny 30. let rodina cítila nepřátelské, pohrdavé chování německých sousedů, které vyvrcholilo podpisem Mnichovské dohody v roce 1938. Jako občanka Německa poté již nemohla chodit do české školy a musela, ačkoliv německy nemluvila, ani nerozuměla, nastoupit do německé školy ve Věžovaté Pláni. V německé škole jako Češka zažila hrubé, nenávistné chování, ponižování a zesměšňování ze strany německých spolužáků i učitelky. Po několika měsících se nervově zhroutila a do školy přestala chodit. Draxlerovi se v německém prostředí necítili bezpečně. V nedaleké Zlaté Koruně bydleli německo-čeští manželé, kteří se naopak necítili dobře v českém prostředí. Domluvili se a bydliště si vyměnili. Draxlerovi poté zůstali ve Zlaté Koruně natrvalo. Alžběta Bürgerová po válce vystudovala obchodní školu a celý život pracovala jako administrativní pracovnice na různých pracovištích. Od 60. let pracovala na okresním národním výboru (ONV). Někdy v této době také vstoupila do KSČ, jejíž je členkou dodnes (2023). V 70. letech pracovala jako vedoucí Výboru lidové kontroly (VLK) a vystudovala VUML. V době natáčení rozhovoru (2023) žila v Českém Krumlově.