František Ringo Čech

„Já jsem hrál u Rubeše v momentě, kdy vtrhli Rusové do Čech. My jsme byli úplně v šoku, my jsme plakali, nešťastní, celá kapela. No a ještě ten večer bylo velké protestní shromáždění v Bernu. Sto tisíc lidí šlo na náměstí demonstrovat solidaritu s Československem. A tehdejší švýcarský prezident vzkázal Rubešovi, jestli chceme, že nám okamžitě poskytne azyl. Že nám dá občanství. Na to se čekalo třináct let. Rubeš, ten se mohl přerazit. Utíkal tam. Ten jediný toho využil. Stal se z něj Švýcar. No a já, plačící, se slzami v oku, jsem se vracel do Prahy. Kolony Čechů utíkaly a já jsem se prodíral jako blbec opačným směrem, do Prahy, kde mě čekala žena a malé dítě. Tak jsem se vrátil domů.“

„To bylo pro mě trochu složité, protože Jirka Schelinger se stýkal tenkrát s nějakým Faktorem. To byl bratr jeho ženy. A ten Faktor se angažoval. Vrátil se z Kanady, vydával časopis Lázeňský host, to byl samizdat. Jirka Schelinger byl pod jeho vlivem. On měl pořád snahu podepsat Chartu a nějak bojovat. My ho celá kapela od toho zrazovali a říkali jsme mu: ‚Jestli chceš zlikvidovat sebe, tak se zlikviduj, ale zlikviduješ nás všechny. I ty kapelníky, ty muzikanty s těma rodinama, s malýma dětma. Tak se na to vykašli.‘ No tak Schelinger se vždy snažil něco udělat a kapela ho udusila. On by bejval do toho rizika šel, ale díky mně jsme se tomu vyhnuli.“