Jitka Chaloupková

„To je právě zásluha ředitele Seidla, velmi stál o to, aby se ty varhany opravily, měl rád muziku. Teď co s tím, když už se to opravilo a památkáři na to získali peníze. Další nápad ředitele Seidla byl, že začneme dělat koncerty, na to byl ale třeba souhlas strany, církevního tajemníka. Ten se k tomu moc neměl, namítal, že je to v kostele a ředitel Seidl mu celkem vtipně řekl: ‚Já si ty varhany nevezmu na záda a nepostavím na náměstí.‘ Nakonec ho přesvědčil, ty koncerty se tam začaly dělat a měly úspěch. Měli jsme vždycky ten kostel úplně plný.“

„Převor Heřman Josef Tyl byl původně v Nové Říši a potom ho poslali do Teplé, protože ti němečtí premonstráti museli odejít, to bylo česko-německé. I ten klášter, tam se s nimi nebavili, chtěl, nechtěl, prostě musel jít, nechali tam jedině už skoro devadesátiletého knihovníka. A ten pan převor Tyl měl problémy kvůli tomu, že jim chtěl dát jídlo na cestu. Chtěl, aby odešli slušně, normálně, vždyť to byly duchovní osoby. Pak tam tedy zůstal a snažil se ten klášter držet v činnosti, což se mu na těch pár let podařilo, na těch skoro pět let, protože on byl úžasný organizátor, navíc uměl jednat s lidmi, takže je snadno získával. Jenže on si také zažil své, on byl za války v Osvětimi a v Buchenwaldu. Já jsem tam mluvila s jedním člověkem, který s ním byl ve vězení, byl to komunista. On mi říkal: 'Víte, on nás tam všechny držel, jinak bychom to nepřežili.' No a po válce a po zrušení kláštera šel znovu do vězení na Mírově a na Leopoldově, byl odsouzený na 15 let za nic, jenom proto, že byl kněz a že se snažil slušně odeslat ty chudáky německé spolubratry. Na amnestii byl potom propuštěn, myslím, za osm let, přesně to nevím.“