Marie Charvátová

„Když mně bylo patnáct, to bylo jednadvacátého srpna [1968], tak to si vzpomínám úplně přesně, protože jako každej puberťák spí do deseti, do jedenácti, takže my jsme spali s bráchou doma. U nás do Čejkova přijel autobus a mamka vystoupila, táhla s sebou asi tři bochníky chleba, protože ty už to věděli od rána, že přišli Rusové. Oni zažili válku, tak první, co bylo, tak bylo sehnat chleba, brambory jsme měli doma, a letěli do místní prodejny, jestli by jim neprodali pytel cukru a pytel mouky, tak to bývalo dřív, za války. Oni se snažili, tak jsme to vnímali. Pak jsem byla na gymplu, vím, že jsme se, když se upálil Jan Palach, to jsem byla v prváku na gymplu, že jsme se účastnili demonstrací.“