José Díaz Silva

„V roce 2004 můj mladší syn José Díaz Esquivel se skupinou kluků, kteří ode mě odkoukali, jak bojovat proti komunistickému režimu, stejně jako já jsem se to kdysi naučil od svého otce, rozhodli, že křídou něco napíšou na semafor tady v Rebolledu [město na Kubě]. On měl totiž den poté městem projíždět Fidel Castro, takže tam na semafor napsali ‚Pryč s Fidelem‘. Ve skupině byl ale jeden zrádce a ten se dostavil na polici a vše jim pověděl. Policie tu skupinu hochů zatknula a odvlekla je k výslechu, můj syn byl odsouzen k deseti, ne, vlastně k sedmi rokům vězení za to, že napsali na semafor ‚Pryč s Fidelem‘. Můj druhý syn Néstor Díaz Esquivel byl zrovna jinde a neměl s tím nic společného. Ale začali mi vyhrožovat, protože když jsem se dozvěděl, že odsoudili mého chlapce, pustil jsem se do ještě většího boje, takže přišli a vyhrožovali, že zavřou ještě mého druhého syna.“

„Když vzpomínám na rok 2000, myslím, že lepší výpověď by Vám mohl dát René Monteojos nebo Hugo Damián Prieto Blanco [bojovníci za lidská práva na Kubě] a další poličtí vězni, kteří to také zažili. Strážnici a vedoucí vězení s námi vězni zacházeli hrůzostrašně. Já sám jsem od těch vrahů dostal v úseku č. 1580 pořádnou ránu, úplně se mi zatmělo v hlavě. Nechtěl jsem dát ruce za záda, když mě vlekli do kobky. Tak mě spoutali silou, takovým tím způsobem, jak tě postaví k mřížím, dají ti pouta spojená řetězem, svážou tady a tam, že ani nevíš jak, a najednou jsi pevně přivázaný k mřížím. A všechno to dělají jen proto, aby mohli říct: ‚to abys věděl, že tady musíš dělat to, co chceme my.´“

„Kubánský lid byl vždy velmi poslušný a poddajný a přijímal vše, co [komunistický] systém říkal. Vzpomínám si, že tvrdili, že ta dvě letadla [letadla organizace ‚Bratrská pomoc´] byla sestřelena, protože se jednalo o nepřátele Revoluce, co chtěli zničit vše, co nám Revoluce přinesla, že prý chtěli zaútočit i na obyvatele, no a kubánský lid toto tvrzení přijal. My, co jsme alespoň trochu věděli, co je komunistický systém zač, jsme šířili mezi lidi informace, že to, co se stalo těmto čtyřem mladíkům, byla vražda, prostě kruté zabití pilotů z hnutí ‚Bratrská pomoc‘ [Hermanos al Rescate; organizace s cílem pomáhat kubánským emigrantům na plavidel mířící z Kuby na Floridu]. Až později se lidé začali dozvídat pravdu, začalo vyšetřování a soudy, potvrdilo se, že byli v mezinárodních vodách a že se nejednalo o potopení jen tak. Jak se ale vždy stává, systém nejdříve hodí kámen a potom trestá viníka za hození toho kamene´. Jelikož kubánský národ byl a je zbabělý, systém toho využívá a může si dovolit udělat i to, co provedli letadlům od „Bratrské pomoci“ a nikdo na Kubě neprotestoval, ani to neodsoudil ani nekritizoval.“