Bohuslav Douša

„Dělal jsem sport, byl jsem v Pionýru a ve svazu mládeže. Angažoval jsem se hodně ve sportu. Hrál jsem házenou, hrál jsem hokej, druhou ligu za chemičku Ústí, angažoval jsem se v lyžařském oddílu. Když mi bylo 25 let, napsal jsem dopis, že končím [ve svazu mládeže]. Byly totiž snahy, abych vstoupil do partaje, což jsem odmítl. Pamatuju, že to byl nějaký pan Marek, předseda místní buňky, ten mě chytl v chemičce a říká: 'Soudruhu Doušo, jak jste se rozhodl? Máme s vámi počítat?' Já říkám, že když mi dají trojnásobný plat, tak jsem tam zítra. To mi řekl táta - měj finanční požadavky, oni uvidí, že jsi na peníze, tak ti dají pokoj. A musím být tátovi vděčný, že mi dal takovou radu. V politice jsem se nikdy neangažoval.“

„Dobrý den, mé jméno je Douša Bohuslav. Narodil jsem se 4. října 1942 v Pelhřimově, kde jsme žili do konce války. Po přeložení otce do Prahy a narození mé sestry jsme pak žili od roku 1947 v Ústí nad Labem. Tam jsem chodil do školy, vystudoval průmyslovku, tam jsem bydlel až do roku 1968, vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Se svojí přítelkyní jsem se sebral a odešel jsem do emigrace do Německa, abych mohl být nablízku rodičům, kdyby se mělo něco šustnout. V dobré víře, že to není na dlouhou dobu, čistě dočasná záležitost, jen několikaměsíční či roční doba, po vpádu vojsk. Opak byl pravdou. Bylo to přes dvacet let.“