František X. Halas

„To je jedna z mých naprosto autentických vzpomínek, jak v tom bytě na Kouřimské ležel na stole cestovní kufřík tatínkův, a tatínek řekl: ‘Já pojedu až zejtra.‘ A maminka – to byla vysloveně recitace Erbena – ‘pátek nešťastný je den, jeď dnes!‘ A tatínek tak vztekle tedy ten kufřík zavřel a zřejmě jel. Protože mě maminka odvezla k sestře do Dejvic, tam Na Ostrohu měli vilu Královi (bydliště matčiny sestry), a tam jsem na jaře trávil čas na vzduchu. A maminka sama zůstala v té Kouřimské ulici a opravdu v šest hodin ráno přišlo gestapo.“

„Ten únor si pamatuju takto: byl jsem v páté třídě a vím, že ve třídě pořád kluci vykřikovali ‚stávkujeme, stávkujeme‘, a já jsem nevěděl, co to znamená. No ale pak odpoledne 25. února jsem tedy byl v té vile Na Ostrohu u té tetinky, a teď rozjásaná tetička přiběhla do jedné místnosti a řekla: ‚Vyhráli jsme!‘ No a tak já jsem si říkal, že komunisti vyhráli, tak to je zřejmě dobrý. Tak jsem se šel podívat, co tomu říkají rodiče: tatínek byl nad tím zničenej, maminka byla nad tím zničená a dědeček, zakládající člen komunistické strany, se nad tímto vítězstvím rozplakal. Takže já jsem viděl, že něco není v pořádku.“