Václav Hieke

„Vychovatelka nás vzbudila a říká: ‚Kluci vstávejte, přepadli nás Rusáci!‘ Najednou střelba, lítaly letadla, rachot ve městě. Tak jsme vstali, šli jsme dolů a to už v jídelně, já si pak na to vzpomněl, já jsem s paní Moučkovou měl možnost potom v Rumburku mluvit. Že jsme přišli do jídelny, tam už televize a tam, černobílá, a tam Moučková oznamovala, že nás přepadly vojska. To bylo samý: ‚Jsme s vámi, buďte s námi‘ nebo něco takového. Ale ji si pamatuju, protože ona říkala na tý besedě – já jsme trošku odbočil – v Rumburku s ní byla beseda, vlastně z toho nemá žádný dokumentace, žádná dokumentace, nic jenom. Tak sem jí říkal, že bohužel, já teda samozřejmě taky ne, ale že si jasně pamatuju, že sem ji tam viděl. No a pak jsme po snídani šli na takovej velkej dvůr učiliště, tam byl ředitel učiliště a co mě tam hodně jako úplně vostalo – seděla tam kuchařka. Taková tlustá, pro mě tenkrát stará, ale ona asi tak stará nebyla, ale zažila válku. Seděla na židli a brečela, strašně brečela a řiká: ‚Chlapci, půjdete do vojny. Budou vás zabíjet, bude válka.‘ Strašně brečela. A ten ředitel školy říkal, že šel přes město, že se tam střílí, že se ruší výjezd na ten chmel. Že jedeme domů všichni.“