Téma ekologie a lidských práv ho přivedlo do Bundestagu
Milan Horáček se narodil 30. října 1946 ve Velkých Losinách nedaleko Šumperka. Jeho otec Alexandr Horáček byl Čech, maminka Emilie, rozená Sieber, byla Němka, jejíž rodina směla po skončení války zůstat v Československu. Doma mluvili česky, přesto však bylo pamětníkovo dětství poznamenáno všudypřítomnými protiněmeckými náladami. Vyučil se elektromontérem. Už během dospívání kritizoval komunistický režim a uzavřené hranice. Jako politicky nespolehlivý byl v rámci povinné vojenské služby přidělen k silničářskému útvaru, bývalým Pomocným technickým praporům (PTP). V roce 1967 byl obviněn z organizace vzpoury uspořádané z důvodu špatné stravy a strávil několik týdnů ve vojenském vězení. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 se s kamarádem Františkem Dražanem rozhodl odejít do Západního Německa, kam již dříve emigrovala jeho maminka a dvě sestry. Zde oba nějakou dobu pracovali v továrně na čalouněný nábytek, Milan Horáček později našel práci v chemické továrně ve Frankfurtu. Zde vystudoval gymnázium a politologii na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetheho. Zapojil se do exilové práce, společně s Václavem Horou provozoval knihkupectví Dialog, byl jednatelem emigrantského Klubu Cesty 68, vydával německou verzi Pelikánových Listů. Podílel se na pašování zahraniční literatury do Československa. Koncem 70. let stál u počátků německých Zelených, za které byl v roce 1981 zvolen do frankfurtského zastupitelstva a o dva roky později poslancem Bundestagu. Zabýval se zejména tématem lidských práv, s nímž souvisely i jeho zahraniční cesty do Afghánistánu či Sovětského svazu. V lednu 1990 doprovázel Václava Havla na jeho první prezidentské zahraniční cestě do Německa. Byl členem Havlova širšího poradního sboru. Zakládal a dlouhé roky vedl pražskou kancelář Nadace Heinricha Bölla a podílel se na vývoji a směřování české Strany zelených. V letech 2004–2009 byl poslancem Evropského parlamentu zvoleným za německé Zelené. Žije v Praze a v Německu.