Jaroslav Jágr

* 1932

  • „Gestapo z Kolína, tam u Českého Brodu, přijelo pro otce. Odtáhli ho a dodnes mám vzpomínku, jak prohlídli byt, všecko vyházeli, knihovny. Tam se válely věci po kolena v malém dvoupokojovém bytě. Otce odtáhli do Kolína a tam ho vyslýchali. Byl zavřený asi čtyři měsíce. Pak ho pustili, protože se prokázalo, že kamarády nenavštívil v té době. Z Kolína zavolal telefonem domů k nám, že přijede tím a tím vlakem. Tak jsme mu šli na nádraží naproti a dodneška mám vzpomínku, jak otec, který byl udělanej člověk, nebylo mu ještě padesát, tak měl všecky zuby vytlučený po výsleších. A během těch několika měsíců ztratil spoustu kilo, asi deset nebo patnáct kilo. Vypadal strašně. Pomláceně a tak.“

  • „Na škole se rozdávaly různé vytištěné formuláře. A tam docházelo k lámání charakteru. ‚Co si myslíte o vstupu vojsk, co jste dělal, a tak dále.‘ Tak jsem napsal, co jsem dělal a nedělal. Nic, za co bych se styděl, jsem tam nenapsal, ale vyplňoval jsem to. Musím říct, že moje žena byla ráznější. Ta to proškrtala a napsala: ‚Nedělala jsem nic protistátního, a co si myslím, do toho nikomu nic není.‘ A odevzdala jim to, oni skákali dva metry do vzduchu, že se s nimi odmítá bavit. To je nejvíc urazilo. Čili oni byli daleko víc napružení proti mé ženě než proti mně. Ale neprošli jsme těma prověrkama oba. Moje žena dostala výpověď hned a já později.“

  • „Mám hlavně vzpomínku na příjezd Hitlera do Liberce. Z okna našeho domu bylo vidět přímo na nádraží, ne přímo na budovu, ale třeba dnešní budova Skloexportu byla vidět. A ten nápor Němců, snaha vidět führera byla tak veliká, že už den před tím proudily z okolí tisíce a tisíce Němců k nádraží. Komunikace mezi nádražím a městem směrem k radnici byla obsazená, tam spali lidi vedle silnice, aby viděli Hitlera. Hitler přijel vlakem ze Žitavy na nádraží. Pak jel – to jsem slyšel od účastníků, já jsem to neviděl – autem směrem k radnici. Tam měl projev, pak jel na oběd do hotelu Zlatý lev. Po několika hodinách se zase vrátil na nádraží a odjeli dál.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 14.11.2022

    (audio)
    délka: 02:32:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Otci vzali komunisté pekárnu, synovi práci na univerzitě

Jároslav Jágr ve studiu Paměti národa, listopad 2022
Jároslav Jágr ve studiu Paměti národa, listopad 2022
zdroj: Post Bellum

Jaroslav Jágr se narodil 24. července 1932 v Liberci. Oba jeho rodiče pocházeli z Kněžic u Městce Králové. Otec Jaroslav se vyučil v Chrastavě pekařem. V roce 1915 narukoval do rakouské armády a účastnil se bojů na východní frontě během první světové války. Kvůli tyfu později sloužil jako strážný v terezínské věznici. Jeho bratr naopak bojoval v československých legiích. Po válce si Jaroslav Jágr starší založil živnost v Horním Růžodole a s manželkou ji vedli až do roku 1938. Po zabrání Sudet nacistickým Německem se rodina odstěhovala do Českého Brodu, kde strávila celou druhou světovou válku. V roce 1941 otce zatklo a čtyři měsíce věznilo gestapo, protože jezdil do Liberce navštěvovat známé, kteří vyvíjeli odbojovou činnost. Pamětníkův otec do ní však zapojený nebyl, a tak ho krátce před heydrichiádou propustili. Po válce se Jágrovi vrátili do Liberce a opět provozovali pekárnu. O tu je připravili komunisté v roce 1949 během znárodňování majetku. Jaroslav Jágr mladší vystudoval statistiku na Vysoké škole ekonomické. V roce 1956 se oženil s Milenou Lacinovou. Oba pak během 60. let pracovali jako výzkumníci a pedagogové na liberecké Vysoké škole textilní a strojní (VŠST). S nástupem normalizace je v rámci kádrových prověrek z práce vyhodili. Manželka měla několik let problém nalézt práci. Jaroslav Jágr nastoupil v automobilce LIAZ, kde působil až do sametové revoluce. V roce 1985 jeho žena podlehla rakovině. Později se oženil podruhé. Když padl komunistický režim v roce 1989, vrátil se Jaroslav Jágr na bývalou VŠST, nově přejmenovanou na Technickou univerzitu v Liberci, kde zakládal a čtyři roky jako děkan vedl ekonomickou fakultu. V roce 2022 žil pamětník v Liberci.