Vojtěch Kočka

„Zakladatel firmy Knihtiskárna Vojtěch Kočka se narodil v roce 1879 v Trpoměchách u Slaného v rodině živnostníka Jana Kočky, majitele ševcovské dílny. Zemřel 21. 12. 1948. Po absolvování školní docházky se vyučil sazečem písma a dále působil v pražských tiskárnách jako sazeč. Na počátku 1. světové války byl zaměstnán v knihtiskárně Hermann ve Slaném jako faktor (vedoucí výroby). V roce 1906 se oženil s Marií Kašpárkovou, dcerou rolníka z Tuřan. V roce 1908 se jim narodil syn Vojtěch, který zemřel v roce 1981, a v roce 1910 syn Ladislav, jenž se dožil vysokého věku, zemřel v roce 2008. V první světové válce byl Vojtěch Kočka nasazen na frontu, při tažení rakouské armády do Srbska, později sloužil ve vojenské tiskárně v Praze. V historické publikaci ,Rakouský orel padá‘, kde je popsán průběh vzniku samostatného Československa 28. října 1918, je uvedeno: ,V tiskárně vojenského velitelství byl jako sazeč zaměstnán pan Vojtěch Kočka, nyní majitel knihtiskárny ve Slaném. Kočka obdržel v noci od generálního štábu oboujazyčnou vyhlášku stanného práva s rozkazem, aby ji ihned vysázel a připravil do tisku. S tiskem aby započal, jakmile vyhláška bude schválena justičním referentem vojenského velitelství. Kočka, dobrý Čech, vyhlášku také vysázel, avšak ihned to oznámil jmenovanému již šikovateli Bayerovi a tento zpravil o hrozícím nebezpečí doktora Jaroslava Malého v Národním výboru. Doktor Malý pak zařídil další.‘ Před 1. světovou válkou, ještě než odešel do Srbska, si postavil dům na Skalkách ve Slaném, kde se v té době začínalo stavět. V roce 1919 dům prodal a s dalšími spolumajiteli koupil ve Slaném na náměstí v čp. 138 tiskárnu Neubert a odstěhoval se do městských domů naproti sokolovně. Postupně společníky vyplatil a stal se jediným majitelem tiskárny, která ale byla v domě v nájmu. Proto když se naskytla příležitost koupit sousední dům čp. 139, neváhal a tiskárna v něm sídlí dodnes. V době krize, v roce 1932, kdy byla nejvýhodnější možnost levně stavět, postavil v tomto domě na dvoře v místě bývalých kůlen novou tiskárenskou budovu.“

„K dalšímu rozšíření tiskárny mělo dojít po druhé světové válce, plány už byly připravené, budova tiskárny měla být rozšířena a podstatně zvětšena, protože podnik dobře prosperoval. Díky ,vítězství pracujícího lidu‘ v roce 1948 k tomu už nedošlo, tiskárna byla znárodněna. Já si z té doby moc nepamatuji, ale nezapomenu na okamžik, když mne maminka někdy koncem února ráno oblékala a přitom plakala. Nevěděl jsem proč a teprve dodatečně jsem se dozvěděl, že plakala nad tím, jak to u nás dopadlo a co nás čeká. Ke znárodnění došlo vlastně dvakrát. Poprvé to bylo krátce po únoru, ale protože u nás bylo zaměstnanců méně než padesát, bylo znárodnění zrušeno. Ovšem jen na čas, protože za dva roky, v roce 1950, už tiskárnu ukradli se vší parádou a to na dalších čtyřicet let, protože byla vrácena až k 1. 1. 1991. Takže to bylo čtyřicet let a dva měsíce.“