Jsem šťastná, že jsem se dožila svobodných poměrů v republice
Alena Kovaříková, za svobodna Němcová, se narodila 27. dubna 1927 v katolické rodině v Plzni. Otec byl úředník, matka učitelka. Pamatuje německou okupaci v letech 1939–1945 a osvobození Plzně americkou armádou. Po válce pracovala v deníku Práce a vstoupila do komunistické strany (KSČ). V době začínajících politických procesů z redakce odešla. Dálkově vystudovala pedagogickou školu, obor matematika a hudební výchova. Poté odešla učit do pohraničí na Chebsku. V roce 1968 sympatizovala s demokratizačními změnami v Československu a po vstupu vojsk Varšavské smlouvy aktivně vystupovala proti okupaci. V roce 1969 nastoupila jako ředitelka kulturního domu v Chebu. Roku 1970 byla vyloučena z KSČ a propuštěna z práce. Pracovala jako dělnice, poté byla zaměstnána na recepci hotelů Slávie a Hvězda v Chebu. Aby si udržela místo v hotelu, který kvůli hostům ze Západu neustále sledovali estébáci, podepsala spolupráci se Státní bezpečností. Tuto skutečnost pamětnice nepopírá, odmítá ale, že by někomu ublížila. Po roce 1989 založila v Chebu Klub katolických žen a pomáhala při obnově poutního místa Maria Loreto. V roce 2020 obdržela Cenu města Chebu za zásluhy o rozvoj kultury a občanskou aktivitu. Pamětnice byla dvakrát vdaná a narodily se jí čtyři děti.