Přišla jsem o zrak, ale štěstí mě neopustilo
Emilie Kozubíková, za svobodna Czudková, se narodila 11. listopadu 1940 v Bystřici v tehdejší Německé říši. Otec Karel Czudek byl pekařský mistr a v Bystřici provozoval pekárnu a obchod. V roce 1941 musel narukovat do wehrmachtu. Dostal se na ruskou frontu a roku 1943 ho prohlásili za mrtvého. Matka Marie převzala v Bystřici vedení pekárny. Emilii se asi v šesti let začal zhoršovat zrak. V důsledku zánětu sítnice postupně přestala vidět. V devatenácti letech se provdala za Emila Sikoru, který byl také nevidomý. O zrak přišel při úrazu. Manželům se narodily dvě děti. Emilie pracovala třicet let jako telefonistka v textilním podniku Slezan ve Frýdku-Místku. Aktivně působila ve Svazu invalidů, kde vedla sekci pro nevidomé a slabozraké. Učila Braillovo písmo. Napsala několik básnických sbírek a prozaických textů. Stala se zakládající členkou Literárního klubu Petra Bezruče. V roce 2023 žila u dcery ve Frýdku-Místku.