Petr Král

* 1947

  • “Já jsem se na to díval. Bylo to ve dvě v noci, já jsem vydržel, byl jsem vzhůru a díval jsem se na to. Celkem tam toho nebylo moc vidět. Přesto bylo vidět, jak se jakási postava sune po žebříku a seskočí na Měsíc. Viděl jsem to v přímém přenosu, tedy asi sekundu po tom, co se to stalo.”

  • “Přijeli tanky. To bych vám nepřál. To se člověk ráno probudí a slyší... Proč to rádio tak chrastí? A proč tam všichni mluví. A tam slyší, že po Vinohradský jedou tanky a že se tam střílí, u rozhlasu je Vinohradská ulice, tak to je jako hodně nepříjemný. Jak jsme to prožívali? Bylo nám jednadvacet. To nebezpečí jsme ani moc nevnímali. Vzali jsme motorku, na řídítka československou vlajku a jeli jsme za kamarády do Klánovic a tam před Šestajovicemi, jak jsou dnes vpravo obchody, nákupní centrum. V tom místě najednou vojáci: Stůjte! Je to nepříjemný, když jedeš a najednou vojáci se samopaly. Zastavím a přichází důstojník. Vidím hranatou čepici - Poláci. Protože to nebyli jen Sověti, vzali si s sebou i Poláky, Maďary, myslím, že i Bulhary. A co ten Polák chtěl? To netušíš... On se nám omlouval! Nám, mladým lidem se omlouval za to, že přišli. Že Poláci by to nikdy neudělali, ale že je voják a musí poslouchat rozkaz. To je asi můj největší zážitek. Protože setkání s Rusy to bylo úplně… Oni byli jak kolovrátek. Vy jste tady, vy nás musíte poslouchat, my jsme vás přišli zachránit. A proč vás musíme poslouchat? Protože jste mladší bratři. A mladší bratři musí v jejich podání poslouchat. Takže ten Polák byl zážitek, na který asi nezapomenu.”

  • “Po škole jsem nastoupil do podniku výpočetní techniky. Tam se provozoval sálový počítač. Byly k dispozici sálové počítače, když jsem odcházel z matfyzu, tak už tam bylo něco jako osobní počítač, ale to byl větší než stůl. Nedalo se tam nic rozumného dělat. Přišel jsem do podniku výpočetní techniky, kde byl v provozu počítač Tesla 200, což byl nějaký licenční produkt od firmy Bell. Bylo to tam skvělý. Protože paměť to mělo 64 kB, což je asi tisíckrát míň, než jakou paměť mají vaše telefony. Byl tam snímač děrný pásky, snímač děrných štítků. To byly takové kartičky, kde bylo dírkami nakódováno, co si má ten počítač přečíst. A byly na tom i programy, na těch kartách. Velký program jsme měli v šuplíku, měl 2000 štítků, takže to bylo opravdu i těžké. Když se jedné kolegyni stalo, že se jí snímač dřevěných štítků jednou večer rozšmelcoval, což se mohlo stát, protože to snímalo hrozně rychle, sekalo se to takovým nožem a hrozně rychle to jelo a četlo se to, a když jí to rozšmelcoval, tak tam plakala. Protože to byl konec, musela si všechno udělat znova. Na tehdejší dobu… Počítali jsme, co bylo potřeba, ten podnik výpočetní techniky byl servisní organizace statistického úřadu, který se tenkrát jmenoval Federální statistický úřad. Měl jsem to štěstí, že jsem nemusel dělat jen na těch statistikách, dělal jsem pro jednoho externího zákazníka, který zpracovával dopady emisí z elektráren. Jakým způsobem se to promítá do jednotlivých měst, které jsou v okolí. Protože dokud se nedokázalo, jak se emise sunou krajinou, tak se to nevědělo. To bylo jen jedna paní povídala, že nám tady elektrárna dělá špatné ovzduší. Ale pak se ukázalo, že ty elektrárny jsou na vině.”

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 15.11.2023

    (audio)
    délka: 01:05:58
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Programoval jsem první počítače v ČSSR. Dnešní telefon je stokrát rychlejší

Petr Král v dospělosti ve svém zaměstnání
Petr Král v dospělosti ve svém zaměstnání
zdroj: Archiv pamětníka

Petr Král se narodil 25. března 1947 v Praze rodičům Elišce a Josefu Královým. Vyrůstal se starším bratrem v Horních Počernicích. Celý život ho fascinovala technika. Po absolvování základní školy vystudoval střední všeobecně vzdělávací školu a po maturitě v roce 1965 začal studovat na Matematicko - fyzikální fakultě UK se zaměřením na programování a výpočetní techniku. Po studiu nastoupil do Podniku výpočetní techniky, kde se podílel na programování prvních sálových počítačů v Československu. Spolupracoval na výpočtech pro statistický úřad, mimo jiné vytvořil program na vypočítání dopadu emisí z elektráren v Severočeském kraji. V roce 1971 se oženil, s manželkou měl dceru a syna. Později také pracoval jako vedoucí výpočetního střediska v elektrárně Počerady. Po revoluci se začal věnovat programování softwaru pro slovníky a učebnice. Ačkoliv je v důchodovém věku, stále se zajímá o programování a techniku. V roce 2023 žil v Horních Počernicích.