Lubomír Kressa

"Nás tam spojovala muzika, protože my jsme neposlouchali Karla Gotta nebo Helenu Vondráčkovou. Nás zajímaly západní skupiny, alternativní západní skupiny, což byl zase problém v tý době tu hudbu sehnat. To nebylo jako dneska si to zestreamovat někde ze Spotify, tenkrát to bylo složitější. V podstatě to samé bylo s výtvarným uměním, protože tu otázku jsem si položil hodněkrát, proč zrovna komunistům, kteří sídlili tady, tam byl takovej jeden jejich ideolog, který se jmenoval Podhrázký, tak strašně vadilo výtvarný umění. Protože výtvarný umění mně nepřišlo, že by pro tu ideologii komunistickou bylo tak hrozně nebezpečný. Ale fungovalo to tak, že když byla nějaká výstava a jenom trošku, kdo nezapadal do toho systému, tak tam třeba zrovna tadyten Podhrázký chodil s lupou a zkoumal tam, jestli tam není něco zašifrovanýho. A takovýhle úplný debility."

"To všechno začalo dávno před tím, než přišel osmdesátý devátý rok. V malým. Takže víceméně my jsme tady měli skupinu, dneska to slovo není moc populární, ale byly to takzvané máničky, ty, co měly ty dlouhé vlasy, chodily v džínách nebo nějakých zelených fantlech a moc jim jako nevoněl komunismus a všechno kolem. A samozřejmě mezi nima byly různé typy. Byly tam typy, který fakt jako jejich náplň bylo akorát se někde vožírat nebo chodit někde po zábavách. A pak tam byli i lidi, kteří měli zájem dělat něco víc. I přestože ta vizáž tam byla podobná. A já jsem tady měl kamaráda, což byl evangelický farář, v tý době vikář tady z fary, se jmenoval Tomáš Trusina a to byl nebo je dodneška velice vzdělaný člověk. V té době už ovládal plynně angličtinu. A my jsme přepisovali třeba samizdaty. Já jsem se znal osobně s Magorem Jirousem, jezdili jsme k němu, když nebyl zavřený, do Starý Říše a vždycky jsme třeba sehnali někde nějaký samizdaty, vlastně to je oficiálně nevydaná kniha. Třeba příklad Magorovejch labutích písní."