Daniel Kříž

„Já si pamatuji, že mě ten dav natlačil na zaparkované auto. Naštěstí na to auto někdo vyskočil a podal mi ruku. Ta situace byla stresující a nepříjemná. Proti nám postupovali členové zásahového oddílu v bílých přilbách. Byl jsem poměrně vepředu, takže jsem viděl, že to jsou kluci možná mladší, než jsme byli tenkrát my. Někteří byli nervózní, někteří vypadali naštvaně. Někdo se choval agresivně, někdo méně. Také jsem si všimnul, že se mezi nimi objevili jedinci, většinou to byli takoví urostlí chlápci v červených baretech. Jak jsem se později dozvěděl, byli to výsadkáři. Ti se chovali daleko brutálněji než ten pohotovostní oddíl, protože si vytahovali jednotlivce z toho davu. Dost často to byli lidé, kteří natáčeli nebo fotili, a ty potom velice tvrdým způsobem zpacifikovali a odvlekli někam pryč. Když ta situace byla neúnosná a lidé křičeli, protože nebylo dost prostoru ani na dýchání, tak otevřeli průchod v podloubí, které je dneska zazděné a kde kdysi býval ten památníček. Tamtudy propouštěli všechny demonstranty. Probíhali, po stranách stáli policisti a mlátili téměř každého po hlavě obušky. Smůlu měl ten, kdo upadl. Mně se podařilo naštěstí proběhnout, takže jsem zabočil do první postranní ulice a v podstatě jsem to bez větší úhony přežil. Nicméně můj kamarád, který tam se mnou byl, tam zakopl a zmlátili ho velice surově na zemi, takže se nemohl dva dny vůbec hýbat.“

„Samozřejmě, historie je zajímavá a mě vždycky bavila. Problematické bylo rozhodnout se v té době jít studovat dějepis. Protože to předpokládalo to, že ten dějepis nebudete moci učit tak, jak byste asi chtěli. Nebylo možné říkat všechny informace. Já jsem nakonec studoval český jazyk a francouzštinu. Naštěstí jsem začal učit až v době, kdy už se mohlo říkat, co člověk považoval za vhodné, a politická cenzura de facto neexistovala. To považuji za štěstí, protože si myslím, že to muselo být pro každého učitele, hlavně v humanitních předmětech, hodně náročné zatajovat nebo nemluvit o některých věcech. Vysvětlovat studentům, jak to bylo, a přitom se nezaplést.“