Rudolf Kvíz

"Viola byla taková oáza i v té normalizaci. Jako tou oázou byl třeba rozhlas a literárně dramatická redakce v rádiu. Čili i v těch nejhorších dobách normalizace byli v rádiu slušní lidé, kteří samozřejmě že tam museli občas dát nějakého autora při výročích, který konvenoval s režimem komunistickým, ale tam byli slušní lidé. Zároveň i v té Viole naštěstí ještě měli výborného ředitele restaurací a jídelen, pod které Viola spadala, jmenoval se Majer, a to byl velmi přístupný člověk. I když pochopitelně to musel být člen strany, když byl ředitelem restaurací a jídelen celé Prahy nebo Prahy 1. Byl ale nakloněný tomu, co Justl provozoval ve Viole. A pochopitelně i když ve Viole v dramaturgii musely být nějaké úlitby výročím režimu, tak pořád to byl velice slušný podnik. Dokonce to bylo místo, kde se potkávali lidé, kteří byli různě povyhazovaní z kultury, z redakcí a podobně, tak se tam dopoledne scházeli na kafe a kecali. Toho jsem se taky zúčastňoval."

"Báseň Na postupu, to je takové krédo. Nejen krédo Holanovo, ale takové krédo životní. Já to nebudu moc recitovat, já to budu jenom říkat: 'Básníka nemůže omluvit nic, ani jeho smrt. A přece z jeho nebezpečného bytí zůstává zde vždycky ještě jaksi navíc několik jeho znamení. A v nich věru ne dokonalost, i kdyby jí byl ráj, nýbrž pravdivost, i kdyby jí mělo být peklo…'“

"Hlavně mě lákal větší odpor proti sovětskému diktátu. Nikde jsem tam třeba neviděl rudou hvězdu, která tady byla na každém kandelábru. To neexistovalo. Jednou se mi stalo, že jsem kupoval něco na trhu a Polák se mě ptal, jestli mám i české peníze, tak jsem říkal 'jo' a on mi říkal: 'Na té dvoukoruně: proč tam máte tu hvězdu?!’ Vyčítal mi to. A v tomhle jsem je vždycky obdivoval, že byli stateční, že to byl takový romantický národ už i z devatenáctého století, z těch povstání, a dokonce na tom byli i líp z hlediska cestování. O moc ne než my, ale myslím cestování na Západ. Ctili šlechtu a své velké emigranty, třeba svého velkého básníka Milosze. Toho jsem si tam v té době koupil v polštině. Čili tohleto všechno jsem na nich obdivoval. Že nebyli takoví pokřivení a že byli statečnější než my."