Václav Lachout

„Před Bulharem takhle do strany bylo velitelství drah a tam byla řada esesáků. Oni tam stáli a my šli kolem. Já měl uniformu Technische Nothilfe a on byl v civilu. My jsme si povídali, ale uvědomte si, že my jsme čtrnáct dní před tím nespali. Byly tam ještě nějaké krámky a pak slyšíme střelbu, tak si říkáme: Že by tam měli nějakou barikádu? Na koho střílejí? A ti esesáci, co byli předtím za rohem, šli teď s automaty nahoru. My jsme tam byli sami dva, tak jsme začali utíkat. Doběhli jsme nahoru a tam už byli naši kluci.“

„Tam byla podle mých informací první protiněmecká demonstrace v protektorátu, kterou uspořádali vedoucí skautských oddílů. A to všechno byli ovšem vedoucí kolem těch šestnácti, sedmnácti let. Spočívalo to v tom, že v neděli, když se vraceli z výletu, si dali sraz a šli na náměstí, kdy hrála německá vojenská hudba. To byl takový zvyk. Kolem chodili Češi. My jsme tam přišli - bubínky, trubky a s československou vlajkou. Nemohli jsme to přejít, a tak jsme to začali obcházet a řekněme zpívat. Já spíš řeknu řvát. A tu muziku jsme přeřvali. Ta podstata byla v tom, že několik set lidí z těch chodníků se za námi přidalo a za tou československou vlajkou odpochodovalo přes celé to náměstí.“

„Vždycky, když jsem se vracel nazpátek, tak jsem využíval skutečnosti, že tím rychlíkem Linz-České Budějovice-Tábor-Praha se vracela spousta kluků na dovolenou, co byli nasazení v Horním Rakousku. A to se vyvalilo v Praze na nádraží, řekněme několik set, a veškeré kontroly toho musely nechat, protože si všichni hodili kufr na rameno, a když jim řekli: ,Pojďte k nám na kontrolu,‘ tak je poslali někam. Tam byli dva Němci a čtyři policajti a jeden od hospodářské kontroly. Co mohli proti té mase, která se takhle hrnula, dělat? Takže se tam bez, podle mého názoru, nebezpečí, dalo pronést cokoliv.“