Zdeňka Lažanová

* 1942

  • „Největší problém nastal při takzvané Nechanické aféře, kdy v roce… To bylo tak, že po válce, kdy teda… už i Němci zakázali tyhle spolky, jako byl Sokol a ta Selská jízda. A ti činovníci chtěli obnovit činnost a požádali ministerstvo vnitra o povolení té činnosti, a ministerstvo vnitra to zakázalo, nepřipustilo. Ale oni se obrátili na Ústavní soud, který tedy potvrdil, že mají právo, aby svoji činnost – ta Selská jízda – aby obnovila. Tak pod tímhle rozhodnutím Ústavního soudu začali ti činovníci připravovat sjezd v Nechanicích v roce 1947. Takže se všichni na to připravovali, do Nechanic přijeli všichni ti sedláci s koňmi a s výstrojí a spousta lidí. Jenomže toho, kdy to bylo – 6. července 1947? Jenomže místní nebo krajští komunisté to nechtěli povolit. A povolali do Nechanic asi čtyři sta [příslušníků] ozbrojených sil Veřejné bezpečnosti, kteří měli zamezit tomu setkání a těm závodům, které tam měly být. A v ten den těch asi osm činovníků, mezi tím i mého otce, zatkli a odvezli je na krajské velitelství do Hradce Králové a tam je drželi celý den. A v Nechanicích vznikla velká panika, co se vlastně děje, když viděli tam ty ozbrojené síly. No a tihleti činovníci přistoupili na dohodu, že závody se nebudou konat. Chtěli zabránit nějakému ozbrojenému střetnutí. Takže přistoupili na to, že ty závody se druhého dne nebudou konat a že se provede pouze slavnostní nástup jezdců na koni. A tomu nástupu velel můj otec.“

  • „Je pravda, že tedy, já nevím, tatínek pořádal ty hony. A nějaké návštěvy na statku byly. A že třeba my děti jsme měly chůvy. Ale maminka chodila na pole s ostatníma pracovnicema. Takže že bychom se přímo vyvyšovali… nebo rodiče že by se vyvyšovali – asi ne. Právě proto to dokládám na tom, že maminka chodila na pole.“

  • „Tak si představte, že třeba, já nevím, chodila jsem do třetí nebo do čtvrté třídy, a tenkrát takový První máj – velká slavnost. A ve školním rozhlase se ozvalo: ‚Chmelařovi a Pekařovi se zařadí na konec průvodu.‘ Museli jsme jít, ale museli jsme se zařadit na konec průvodu. [Jako děti kulaků.] Ano. Ti Pekařovi byli nějací továrníci.”

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 04.04.2022

    (audio)
    délka: 01:01:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Praha, 28.06.2022

    (audio)
    délka: 01:54:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Komunisté jim sebrali statek. Většina jejich sousedů to schvalovala

Zdeňka na maturitním plese, 1959
Zdeňka na maturitním plese, 1959
zdroj: Archiv pamětnice

Zdeňka Lažanová se narodila 21. listopadu 1942 v Hradci Králové. Její otec Ladislav Chmelař byl největší sedlák ve Starém Bydžově, patřil k organizátorům vesnického života. Byl také činovníkem Selské jízdy – jezdeckého spolku českých a moravských sedláků. Dne 5. července 1947 byl zatčen během tzv. Nechanické aféry, kdy komunistické ministerstvo vnitra za pomoci stovek ozbrojených příslušníků SNB zabránilo chystanému sjezdu Selské jízdy. Ladislava Chmelaře propustili ještě téhož dne, od nechanických událostí se však ocitl pod stálým policejním dozorem. Během komunistického puče následujícího roku ho již 23. února 1948 znovu zatkli a půl roku drželi v cele. Statek ve Starém Bydžově byl rodině znárodněn. Odstěhovali se do Pecínova u Benešova, kde otec zprvu pracoval na státním statku, v roce 1950 se však jako bývalí „kulaci“ museli do čtyřiadvaceti hodin odstěhovat i odsud. Nový domov našli v osadě u Čerčan zvané Jericho, kde jim židovská rodina Foglových poskytla k obývání polovinu svého letního sídla. Ladislava Chmelaře záhy odveleli k Pomocným technickým praporům. Zdeňka kvůli svému původu zažívala ústrky ve škole, na rozdíl od starších sester jí ale v roce 1956 již bylo umožněno studium na tzv. jedenáctiletce. Přihlášku na vysokou školu ovšem nedostala, odešla za sestrami do Karlových Varů a našla si práci zeměměřičky. Stavební fakultu nakonec dálkově absolvovala až v polovině sedmdesátých let, kdy již pracovala jako kreslička a konstruktérka. Po roce 1989 rodina restituovala poničený statek a méně než polovinu původní výměry půdy. Poněvadž se však již nikdo z potomků nechtěl věnovat zemědělství, statek i pozemky postupně prodali. Zdeňka Lažanová po sametové revoluci založila soukromou projektovou kancelář, v současnosti je v důchodu a žije v Praze.