Ing. Jan Leníček

* 1945

  • „Když děláte novou metodu, potřebujete mít přístup k informacím, k separátům a publikacím. V té době tu něco takového sehnat byl problém. Takže se psalo. Já jsem měl takové předtištěné kartičky a tam bylo anglicky napsáno, že prosím o tohle – a dopsal jsem, jaký článek bych potřeboval, a většinou mi ho poslali. Najednou to po pár letech přestalo chodit. A zjistilo se, že v roce 1987 nebo o rok déle, nevím přesně, za mnou přišel kolega s tím, že se o mě zajímá StB [Státní bezpečnost], že bych si měl přestat dopisovat se zahraničím. Tak jsem psal dál, ale posílal jsem to přes kolegu v Teplicích a odpovědi jsem dostával přes něj.“

  • „Vzpomínky mám, ale samozřejmě se to řešilo u nás na hygieně. Tenkrát ještě laboratoře patřily pod hygienu, ne pod jaderný výzkum nebo pod životní prostředí. Takže s hochy jsem byl v kontaktu, jenže museli podepsat papír o mlčenlivosti. Vůbec o tom nesměli mluvit, takže výsledky byly kusé, co mi říkali. Naznačovali, že se tu něco objevilo, ale víc toho nevím, protože se opravdu báli.“ – „Takže to bylo takhle přísné?“ – „Bylo to pod hrozbou vězení.“

  • „Vzal jsem si z ledničky pivo, které jsem měl na svačinu. Byl to Zlatopramen tady z Ústí nad Labem. Objevil se tam ohromný peak. Našli jsme tam ohromné zásoby trichlorethylenu a tetrachlorethylenu, v tom pivu. V podstatě ve studni, ze které bral pivovar i lihovar, toho bylo spoustu. Najednou vznikl problém. Nesměl jsem chodit do hospody tady v Ústí, protože všichni by mi dali přes držku, že jsem zavřel pivovar v Ústí nad Labem a oblíbený Zlatopramen. A od té doby nikdo Zlatopramen nepil, protože přešli na vodu z vodovodu, a když to není voda ze studny, pivo změní chuť.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ústí nad Labem, 23.03.2024

    (audio)
    délka: 01:49:04
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Ústecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Režim se bál, aby se pravda o škodlivinách v ovzduší nedostala k lidem

Jan Leníček v Rájci, 1985
Jan Leníček v Rájci, 1985
zdroj: archiv pamětníka

Jan Leníček se narodil 11. dubna 1945 v Havlíčkově Brodě do rodiny učitelky a advokáta jako prostřední ze tří dětí. Jeho rodiče se seznámili za války v ochotnickém divadle. Ani jeden z rodičů nebyl členem komunistické strany. Po základní škole mu nebylo doporučeno studium na gymnáziu. Jen díky tomu, že si matka od plic promluvila se soudruhy na okresním výboru, mohl studovat. Pro další studium si tak vyhlédl vysokou školu chemickou v Pardubicích, kde byl prorektorem otcův známý. Studium zakončil titulem inženýr chemie v roce 1968. Krátce pak působil v podniku Spolchemie v Ústí nad Labem. Těsně po srpnové okupaci Československa mu přišel povolávací rozkaz a roční vojenskou službu absolvoval v severočeském Varnsdorfu. Po vojně se do laboratoří ústecké chemičky na šest let vrátil. V roce 1976 začal působit jako vedoucí laboratoře organické chemie na Krajské hygienické stanici v Ústí nad Labem. Nad rámec běžných pracovních povinností začal s kolegy pracovat na výzkumech a měření různých škodlivých látek v životním prostředí a na vývoji měřicích přístrojů. Laboratoř organické chemie ústecké „hygieny“ byla pod jeho vedením průkopnickou díky mnohdy inovativním metodám a spolupracovala s mnohými špičkovými pracovišti v Československu. Pamětník se od roku 1991 podílel na mezinárodním výzkumném programu „Teplice“, v jehož rámci bylo vůbec poprvé v historii Československa intenzivně monitorováno znečištěné ovzduší. Za sebou má desítky vědeckých prací věnujících se měření chemických látek v různých prostředích. V roce 2024 žil pamětník v Ústí nad Labem.