Někteří využili divadelního zájezdu, aby se dostali na Západ a emigrovali
Aurel Lesák se narodil 12. prosince 1930 v Praze do rodiny železničáře Aurela Lesáka st. a Marie, rozené Korešové. Měl o tři roky mladší sestru. Lesákovi se několikrát stěhovali. Aurel do šesti let vyrůstal v Heřmaničkách, pak se kvůli otcově práci přestěhovali do Loun. Odtud byl otec po mnichovské dohodě v září 1938 přeložen do Tábora. Druhou světovou válku a poválečné roky prožil pamětník v Táboře poblíž železničního nádraží, kde měli Lesákovi služební byt. Aurel Lesák podrobně popisuje tehdejší poměry a lokální události, například podezření ze sabotáží, kvůli kterým byl otec vyslýchán na gestapu, vzpomíná na popravu táborských občanů během heydrichiády, na poměry ve škole, americké stíhače útočící na lokomotivy. Na sklonku války otec poslal rodinu z bezpečnostních důvodů k dědovi do Sedlce, avšak zde během květnového povstání došlo ke krveprolití s řadou obětí. Rodina mu naštěstí unikla, když včas odjela k příbuzným do nedaleké vesnice. Po únoru 1948 coby gymnazista nuceně vstoupil do Československého svazu mládeže (ČSM), dojížděl na stavby mládeže na Lipně. V roce 1951 absolvoval reálné gymnázium a poté složil zkoušky na ČVUT. Studium však nedokončil a nechal se zaměstnat u dráhy. Od dětství a mládí byl díky otci a tetě, kteří ochotničili, v kontaktu s divadlem, v dospělosti vypomáhal s technikou v Divadle Spejbla a Hurvínka. V roce 1959 zde dostal nabídku na stálé zaměstnání a v divadle pak jako zvukař a osvětlovač působil do roku 1999. S divadlem procestoval celý svět. Vzpomíná na politický dozor na zahraničních cestách, na zážitky z cest, na Josefa Skupu, Miloše Kirschnera, na invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968, emigraci některých členů divadla, na divadelní stávku v listopadu 1989. V roce 1957 se oženil s kostýmní výtvarnicí Boženou Lesákovou, která také mnoho let pracovala v Divadle S+H.